Letos poprvé bude na výstavě Koně v akci představena ucelená kolekce anglického plnokrevníka . Do cílové roviny na hlavní předvadiště je uvede trojnásobný vítěz Velké pardubické Peruán a plnokrevníci budou představeni ve sportovních ukázkách . Kdo by řekl, že A 1/1 získal nejvyšší příčky i na olympijských hrách?

Anglický plnokrevník, který je v oficiální terminologii označován jako A1/1, je spojován především s dostihovým sportem. Právě dostihy byly důvodem, proč bylo vyšlechtěno nejrychlejší a jedno z nejušlechtilejších a nejkvalitnějších plemen koní všech dob.

Anglický plnokrevník je definován jako kůň, jehož oba rodiče jsou plnokrevníci a v jejich rodokmenu jsou předci zapsaní ve Všeobecné plemenné knize (General Studbook). Její první svazek byl vydán v roce 1771 a od té doby do ní byla zapisována pouze hříbata, jejichž oba rodiče již v plemenné knize uvedení byli. Jedná se tedy o potomky uzavřeného, nemíšeného chovu. Nutno však podotknout, že prapředkové dnešního anglického plnokrevníka vznikli křížením nejrůznějších koní, vykazujících určité charakteristické rysy. Místem zrodu anglického plnokrevníka je Anglie 17. století. Již tehdy platilo, že kvalitu koní může zvýšit pouze pečlivý výběr jedinců podrobených promyšlenému chovatelskému systému. Chovatelé tehdejší doby se vzhlédli v orientálních koních, a tak byl pro svoji ušlechtilost, vytrvalost, všestrannou odolnost, a především schopnost předat svoje kvality dalším generacím, zaveden do anglického chovu arabský kůň. Důraz byl kladen hlavně na dovoz nejlepších arabských hřebců, kteří byli připouštěni s pečlivě vybranými domácími klisnami. Přesto však také arabské klisny výrazným způsobem ovlivnili vznik anglického plnokrevníka, když sir John Fenwick dovezl na Britské ostrovy stádo znamenitých klisen arabského původu, které spolu s nejlepšími domácími klisnami dostaly označení „Royal Mares“ (Královské klisny). Tyto klisny pak společně se třemi legendárními arabskými hřebci Byerley Turk, Darley Arabian a Godolphin Arabian založili linie pravých anglických plnokrevníků. Anglický plnokrevník má tedy orientální prapředky jak v otcovské, tak v mateřské linii. Arabská krev sehrála rozhodující roli při vzniku anglického plnokrevníka a bezesporu ovlivnila vlastnosti tohoto jedinečného plemene.

V druhé polovině 18. století se přestalo v plemenitbě používat arabských koní a v chovu jsou používáni již jen jedinci plemene anglický plnokrevník. Vydáním výše zmíněné plemenné knihy tak byl započat nejen čistokrevný chov anglických plnokrevníků, ale také podrobná dokumentace plemene.

Přestože je historie plemene anglického plnokrevníka vůči existenci koně dosti krátká, zaznamenal chov anglického plnokrevníka neuvěřitelně rychlý rozkvět a v dnešní době je toto plemeno jedním z nejvýznamnějších z celé světové populace koní. Již po staletí se hojně využívá pro zušlechťování ostatních plemen koní a tím zásadním způsobem ovlivňuje jejich vlastnosti.

I když neprávem, ale přesto je v Čechách hojně rozšířen názor, že se jedná o koně, kteří jsou takřka k ničemu. Přílišný temperament, prudkost povahy a jejich rychlé reakce většinou vedou k tomu, že se jim jezdecká veřejnost spíše vyhýbá. A tak se často stává, že po ukončení kariéry dostihových koní, se jejich majitelé a trenéři začnou ptát: „Co tedy s ním?“. Bohužel řada koní je této otázce podrobena ještě dříve, než vůbec stanou na startu.

Plnokrevník bezesporu není pro každého a pro svou svéráznou povahu často vyžaduje odborný přístup. A tak se může stát, že si jezdec a kůň spolu prostě „nesednou“. Je však otázkou, zda není potřeba hledat příčinu jeho „omezeného“ využití spíše někde jinde. Veřejnost si zvykla hledět na plnokrevníky jako na koně, jejichž povaha je podřízena jedinému účelu – vyhrávat dostihy. Jedná se o plemeno, jehož jedinci jsou nasazováni do dostihů již jako dvouletí, musí být tedy časně vyspívající, aby byli schopní začít s výcvikem co nejdříve. Jaksi se však často zapomíná na individuální přístup ke každému jedinci. Mezi anglickými plnokrevníky se najdou koně, kteří jsou výtečnými steeplery a dostihovými sprintery a celý jejich sportovní život je tomuto účelu zasvěcen. Na druhé straně jsou plnokrevníci, kteří se na dostihovou dráhu nikdy nepodívají, ale našli uplatnění ve sportu. Jiní naopak přešli do sportovních disciplín po různě úspěšné dostihové kariéře, záhy se však většinou opět vrátili na dostihová závodiště. Mezi takové plnokrevníky bezesporu patří KLIP (Najoom – Kleitó po Amyndas), který začínal v roce 1998 v rovinových dostizích. Po dvou letech však byl převeden do sportu. Účastnil se několikrát mistrovství České republiky ve všestrannosti a také Mistrovství světa mladých koní ve francouzském Le Lion D’Angers. Po sedmi letech se opět vrátil na dostihovou dráhu, tentokrát však startoval na překážkách. Jeho návrat byl excelentní. V roce 2006 dokončil ve Velké Pardubické steeplechase na skvělém pátém místě a v následujícím roce Klip zvítězil v I. Kvalifikaci na Velkou Pardubickou.

Probereme-li českou jezdeckou a dostihovou historii, najdeme takových příkladů více. Dalším takovým skvělým koněm na poli sportovním i dostihovém byl Chanson (Latino-Charming Heights), který obdobně jako Klip začínal v rovinových dostizích. Na krátkou dobu si úspěšně vyzkoušel kariéru sportovního koně, aby se pak opět vrátil na dostihovou trať jako steepler.

Plnokrevná Óda (Royal David - Odra) s jezdcem Josefem Břečkou se stali vítězi mistrovství republiky ve všestrannosti v Albertovci. Koncem 70. let 20. století byla připravována na OH v Moskvě, které se nakonec naši reprezentanti nezúčastnili. To rozhodlo o její budoucí kariéře coby dostihového koně. V roce 1980 se poprvé objevila na startu Velké Pardubické. O dva roky později svým třetím startem v dostihu VP potvrdila, že se jedná o všestranně úspěšného koně, když vybojovala 4. místo.

Plnokrevník Važec (Mehari – Versička) je dalším příkladem úspěšného překážkového a rovinového koně, který „přesedlal“ na dráhu jezdeckého koně, aniž by se za své výsledky musel stydět. Vyhrál mistrovství republiky ve všestrannosti a poté byl výborným drezurním koněm.

Dalším skvělým dostihovým koněm, který se uplatnil v jezdeckém sportu, byl Vadar. V 60. letech 20. století tvořil s ing. Karlem Lamichem československé národní eso v drezurním předvedení. Tato dvojice se stala osmkrát mistry republiky v drezuře.

Chceme-li zdůraznit vhodnost plnokrevníků pro jezdecký sport, nesmíme zapomenout zmínit jméno Amor (Cent - Anka), který s Jiřím Pecháčkem dvakrát po sobě vybojoval titul mistr republiky ve skákání (v roce 1980 a 1981). Dvakrát se účastnili mistrovství Evropy a jednou mistrovství světa v parkurovém skákání. Za zmínku stojí, že pravý bratr Amora Antrakt a pravá sestra Anina se účastnili největšího závodu kontinentální části Evropy - Velké pardubické.

V původech výborných sportovních koní působili v československém chovu plnokrevní hřebci Corvet (Liberál – Corneta), Diadém (Gradivo – Diva), Blatec (Masis – Blue Girl), Cent (Deux pour Cent – Cetina), Astyanax (Djebel – Thaouka) a Lisabon, který sám dosahoval kvalitních výkonů jako parkurový skokan. V chovu JZD Humburky působil poslední syn hřebce Mohykána, anglický plnokrevník Pasát, který sám dosáhl ve skoku výkonnosti stupně “T“.

Ve světě by se jistě našlo mnoho plnokrevníků, kteří coby otcové předali svůj potenciál vynikajícím sportovním koním. Zemi, kde se zrodil anglický plnokrevník, velmi dobře reprezentuje plnokrevný bělouš Java Tiger (Saritamer – Country Music), jehož potomstvo vyniká v drezurních obdélnících a soutěžích ve všestrannosti.

Plnokrevník Touch of Class (Yankee Lad – Kluwall) byl registrován americkým Jockey Clubem pod jménem Stillaspill a měl slušnou dostihovou kariéru. V roce 1983 byli s jezdcem Joe Fargisem členy amerického národního týmu, který vyhrál dvě soutěže Poháru národů. V roce 1984 se účastnili 23. Letních olympijských her v Los Angeles a vybojovali zlatou medaili.

Anglický plnokrevník Keen (Money Broker – Mable Victory) byl vyřazen z dostihového tréninku pro přílišnou výšku. S jezdkyní Hildou Gurdney získal stříbrnou medaili v drezuře na Panamerických hrách. V roce 1976 na 21. Letních olympijských hrách v Montrealu byl členem týmu, který pro USA vybojoval bronzovou medaili. Olympijských her v roce 1984 se účastnil již jako osmnáctiletý.

Dalším úspěšným olympionikem je plnokrevník Poggio II, který v sedle s Amy Tryonovou vybojovali na 28. Letních OH v roce 2004 pro USA bronz ve všestrannosti. V roce 2002 získali zlatou medaili na Světových jezdeckých hrách ve Španělsku.

Ruský plnokrevný hřebec Beg II byl původně dostihovým koněm na tamějších závodištích. Poté, co byl prodán do Německa, započal svou kariéru v jezdeckém sportu a vyhrál soutěže Grand Prix v drezuře.

Z uvedených příkladů je patrné, že i anglický plnokrevník může obstát coby sportovní kůň a vyrovnat se světové špičce reprezentované jinými plemeny koní. To, že se tomu neděje v takové míře, lze pravděpodobně z části přisuzovat temperamentu, po dlouhá léta vštěpovanému systematickým chovem. Na druhou stranu přílišná uspěchanost majitelů koní a dostihových trenérů nenechá často jedince dostatečně vyzrát a nedá jim tak možnost plně předvést svoje kvality. Opustíme-li zavedené pravidlo „anglický plnokrevník rovná se dostihový kůň“ a přistoupíme-li ke každému plnokrevníkovi jako k jedinci, který má své specifické vlastnosti a potřeby, bude se moci naplno rozvinout a vyniknout potenciál, který v sobě má plemeno anglický plnokrevník – ušlechtilost, krása, ale především rychlost, mrštnost a bojovnost.

Text: Ing. Šárka Bělohlavová

• Předchozí
• Další