Vicenik PavelPoslední dobou se poměrně živě začalo diskutovat na téma mezinárodního zařazení českého turfu a prezident Jockey Clubu ČR Dr. Jiří Charvát ve svých poznámkách z Paříže tuto situaci nevidí příliš růžově. Zda jsme na tom skutečně tak špatně, resp. jak na tom vlastně jsme, přibližuje dlouholetý dostihový funkcionář a člen legislativních komisí Jockey Clubu, jeden z autorů českého Dostihového řádu Ing. Pavel Viceník.


Hodně skloňovaným termínem je tzv. black type status dostihů. Oč přesně se jedná
„Tato idea vznikla v šedesátých letech minulého století a iniciovaly ji především světové dražební společnosti. Dnešní podoba, Pattern systém, vznikla v roce 1971 (v Americe o dva roky později). Vítězové a umístění (v osmdesátých letech minulého století do čtvrtého, dnes do třetího místa) vybraných nejvýznamnějších dostihů jednotlivých zemí získávají právo být v dražebních katalozích uváděni tučným typem písma – odtud black type. V Evropě se blacktype dostihy dělí do kategorií Group 1 – 3, pod nimiž stojí ještě ty s označením Listed, a každoročně jsou zveřejňovány v „modré knize“ (International Cataloguing Standards Book). Ročence, kterou na začátku každého roku vydává IRPAC, což je příslušná komise IFHA (mezinárodní federace dostihových autorit), která o přidělování statusů rozhoduje.“

Je součástí IFHA i Česká republika?
„Jistěže, IFHA vznikala postupně rovněž v šedesátých letech a ČSSR byla jejím členem již od začátku let sedmdesátých. A to členem plnohodnotným, především díky tehdejším stykům plk. Josefa Klementa a posléze Ing. Jana Vaňourka. Už v té době se u nás hledaly cesty, jak zdejší systém sladit s evropskými standardy. Tehdy samozřejmě bezvýsledně.“
 
Vraťme se k oné „modré knize“, jak je přesně členěna a kde v ní figuruje Česká republika?
icsb„Modrá kniha má čtyři barevně oddělené části. Rovinového provozu se týkají první tři. Poslední, žlutá část je věnována překážkovému provozu, který ale stojí vně rovinového Pattern systému (také proto jsou tyto dostihy označovány jinak) a jeho pravidla jsou jiná. V první části - na bílém papíře jsou uvedeny nejlepší dostihy těch nejvyspělejších zemí a vybrané dostihy několika dalších zemí (Hongkong, Singapur, Turecko, Skandinávie) z druhé, modré části. Ta obsahuje další země a některé dostihy zemí, uvedených ve třetí části (mezi nedávno uznanými například dva švýcarské dostihy nebo několik španělských). Ve třetí části jsou uvedeny vybrané dostihy dalších zemí. Součástí této třetí, na šedém papíře uvedené skupiny, do níž například teprve letos přibylo Maďarsko, je již řadu let i Česká republika. O konkrétním zařazení jednotlivých zemí rozhoduje IRPAC na základě daných kriterií. Ta jsou, logicky, nejpřísnější pro země uvedené v první části. “

Co především musí black type dostih splňovat?
„Těch podmínek je celkem dost (jenom základní pravidla vydají na osm hustě popsaných stránek formátu A4), nicméně základním kritériem je kvalita účastníků dostihu. Například u Gr.1 dostihů vypsaných pro tříleté a starší koně musí průměrný mezinárodní rating (IR) prvních čtyř koní v cíli dosáhnout minimálně 115 liber, v Gr.2 je to 110 liber, v Gr.3 105 liber a v listed dostizích minimálně 100 liber mezinárodního ratingu (v dostizích dvouletých vždy o pět liber méně a také v black type dostizích vypsaných pouze pro klisny je požadovaný průměr nižší). Tento průměr je třeba mít v předchozích třech ročnících a samozřejmě jej dodržet i v tom posledním. Z dalších omezení může být pro čtenáře zajímavé, že valaši se smějí zúčastnit všech grupových dostihů s výjimkou těch Gr.1 dostihů, které jsou vypsány pouze pro tříleté nebo dvouleté. Nebo to, že výplata cen v black type dostihu musí být provedena do devadesáti dní ode dne jeho konání. IRPAC výsledky každý rok vyhodnocuje a na jejich základě, popřípadě při žádosti některé země, může předmětný dostih podle daných pravidel ponížit nebo povýšit.“

Tudíž teoreticky se takový dostih v ČR konat může?
„Ano, mohli bychom se pokusit následovat například kolegy z šedé části Švýcarsko nebo Španělsko a podat prostřednictvím EPC (Evropské Pattern komise, která rozhoduje o systému v Evropě a má zastoupení v IRPAC) žádost a usilovat třeba o status Listed pro některý z našich dostihů, samozřejmě pokud by splňoval daná pravidla. Předtím bychom ale měli dobře zvážit, zda je pro nás v současných podmínkách přínosem, zda je vynaložení potřebných finančních prostředků úměrné významu celé záležitosti a zejména zda máme dostatek pro něj vhodných domácích koní. Mám za to, že nic z toho zatím neplatí. Například z koní v českém majetku a tréninku má aktuálně nejvyšší mezinárodní rating Trip to Rhodos - 108, dále Donn Halling – 102, pak Autor – 99, Mikesh – 94 liber. Z koní v českém majetku obecně má asi nejvyšší aktuální IR My Old Husband, a to 109 liber. Vidíte, že jde o koně různého distančního rozpětí a vypsat pro ně jeden dostih není možné. Tito koně nám také umožňují srovnání s našimi ostatními koňmi, kteří se zahraničních dostihů neúčastní. Je zřejmé, že až na výjimky (například Aztek) by domácí koně potřebného mezinárodního ratingu nedosáhli. Z toho vyplývá, že podstatnou část startovního pole by museli tvořit zahraniční účastníci požadované úrovně. Těm bychom ale museli nabídnout dotaci výrazně vyšší, než je zvykem v našich dostizích, aby měli důvod takový dostih absolvovat tady a ne doma. Při vyhodnocení cen dostihů, které byly v posledních letech takto schváleny, soudím, že cena takového dostihu by musela být minimálně jeden milión korun. Pro porovnání, v letošním Slovenském derby náš Love Me porazil ve vyrovnaném boji dva německé účastníky, jejichž aktuální GAG (německý handicap) je okolo 80 kg, což je podle existujících přepočtových tabulek IR 80 liber. Tedy vidíte, že pro získání a udržení mezinárodního statusu listed bychom museli přilákat koně na podstatně vyšší úrovni, než jsou Love Me nebo jeho němečtí soupeři. Můj názor je takový, že pro úvahy o žádost na black type status pro některý náš dostih potřebujeme mít především dostatek tuzemských koní, dejme tomu alespoň čtyři v některé distanční skupině (sprint, míle, vytrvalci), kteří jsou schopni si potřebný rating vyběhnout venku. Tím neříkám, že takový stav někdy nenastane. Naopak - kvalita zdejších koní za poslední dekády vzrůstá skutečně rapidně, ale myslím, že tento trend musí ještě nějakou dobu pokračovat. Z tohoto hlediska je zřejmé, že pro možnost budoucího zařazení našich dostihů do Pattern systému, a tím i pro pozvednutí prestiže českého turfu, dělají nejvíc ti naši majitelé, kteří do takových zahraničních dostihů své koně pravidelně vysílají.“

A jak se zahraničním označením koresponduje kategorizace tuzemských nejlepších dostihů, Graded a Listed?
„Nejprve se vrátím k jednotlivým částem „blue book“. Koně umístivší se mez prvními třemi v dostihu země z první skupiny získávají právo být v dražebních katalozích uvedeni tučným (blacktype) písmem i s označením kategorie dostihu, v němž tohoto výsledku dosáhli. Pokud se kůň umístí mezi prvními třemi v dostihu uvedeném ve druhé části, získává rovněž právo být psán tučným písmem, ale již bez specifikace kategorie dostihu. Takže v druhé části je označení pouze orientační a je plně v kompetenci dané dostihové autority. Koně umístivší se mezi prvními třemi v dostihu z třetí části žádné právo na blacktype nezískávají a jde o čistě lokální klasifikaci. Čili námi zvolená označení našich významných dostihů nemají pro uvádění jména koně v dražebních katalozích tučným písmem žádný význam. Avšak při startu v zahraničních dostizích může být vítěz dostihu námi označeného lépe než Listed hodnocen jako vítěz black type dostihu.“

Takže takové vítězství by mu vlastně ještě přitížilo.
„Ano, mohl by za toto vítězství nést penalitu, či by se třeba dostihu, který by v propozicích vítězství v black type dostihu vylučoval, vůbec nemohl účastnit. Pokud bych měl zhodnotit význam black type dostihů z obecného hlediska, tak kromě známky prestiže turfu příslušné země (což samo o sobě není nevýznamné) je tento status výhodný zejména pro chovatele black type koní, majitele otců black type koní a další lidi, kteří se pohybují v oblasti obchodu s plnokrevníky. Pro ostatní účastníky dostihového provozu je přínos minimální.“

Obraťme list, každoročně se v říjnu v Paříži koná setkání IFHA, kterého jste se spolu s dřívějším prezidentem Jockey Clubu Václavem Lukou mnohokrát zúčastnil. O jak důležitou organizaci a akci jde?
„O zásadně důležitou. IFHA nyní sdružuje na sedm desítek dostihových autorit z celého světa. Výroční konference se každoročně pořádá v pondělí po Ceně Vítězného oblouku. Během její pracovní části se zejména hodnotí aktuální stav světového turfu a prezentují jeho zásadní problematické oblasti. Tady pouze pozorně nasloucháme a učíme se - s vědomím, že některé z jejich problémů se nás možná budou týkat v budoucnosti. Pak jsou zde ale řešeny i záležitosti, mající souvislost se všemi, bez rozdílu. Je to například problematika welfare jezdců a koní, dopingu a boje proti němu, přesunů koní, nebo slaďování dostihových pravidel. Například snaha o sjednocení posuzování používání bičíků v dostizích či přestupků jezdců, které ovlivňují výsledky dostihů, se konferencemi táhne jako červená nit celá léta, a musím dodat, že zatím bez nalezení konsensu.

Kromě IFHA jsme také členy Evropské a středozemní federace dostihových autorit. Tato organizace vznikla teprve nedávno, ale jak jsem poznal pracovní atmosféru na jejím jednání, soudím, že pro nás má bezprostřední význam jak z hlediska řešení aktuálních problémů zdejšího turfu v evropském kontextu, tak i v rozvíjení mezinárodních kontaktů, včetně těch s našimi sousedy.“
 
ceska vlajka longchamp
Česká vlajka nad Longchamp v den Prix de l'Arc de Triomphe

Jaká je konkrétní pozice České republiky V IFHA?
„Členství v IFHA nás v současné době stojí 3500 eur členského příspěvku ročně. Mám za to, že návratnost této částky mohou účastníci našeho dostihového provozu - majitelé dostihových koní, trenéři i jezdci - posoudit podle toho, jak hladce probíhají jejich mezinárodní aktivity. S jakými potížemi se při nich setkávají, to by museli říci oni, každopádně díky čtyřem desítkám let našeho nepřetržitého mezinárodního styku tu dnes řada věcí funguje bezproblémově, a proto se může zdát, že automaticky. Stojí za tím ale spousta práce pracovníků Jockey Clubu s implementací mezinárodních pravidel. I oni sami vyjížděli a vyjíždějí na pracovní semináře a udělala se v tomto ohledu spousta práce. Například si myslím, že dodnes je nedoceněna práce, kterou odvedla Ing. Věra Plachá v oblasti českého chovu plnokrevníka a uznání české Plemenné knihy nebo Ing. Eva Chaloupková v oblasti dostihového provozu. Na diplomatickém poli nastal mimořádný moment, když se předloni Václavu Lukovi podařilo dostat do hlavního programu konference IFHA dvacetiminutové představení českého turfu. Z mého pohledu šlo o maximální, daleko nadstandardní možnost prezentace země našeho významu a velikosti. Zaznamenali jsme jednoznačně pozitivní ohlas a byl znát zvýšený zájem o spolupráci. V zahraničním styku mimo Jockey Club ČR byla zcela unikátní volba Miloslava Halíka viceprezidentem EFTBA. To je vlivná evropská organizace chovatelů anglického plnokrevníka, zastupující zájmy evropských chovatelů v oblasti legislativy chovu, veterinárních otázek, podmínek transportu dostihových koní a v neposlední řadě i lobbingu na půdě EU. A například místopředseda této organizace je členem IRPAC. Bohužel jak naše vystoupení na konferenci IFHA, tak účinkování našeho člověka v takovéto významné funkci zůstaly nevyužity a neměly pokračování.“

Z jakého důvodu?
„Protože následně u nás došlo ke všeobecně známým bojům o změny ve vedení českých dostihů. To samo o sobě bylo a je, podle mého názoru, zcela legitimní a přirozené. Za velkou škodu pro české dostihy ale považuji skutečnost, že stejně jako při předchozích změnách vedení českého turfu i v tomto případě začínáme znovu od nuly, místo abychom stavěli na tom, čeho už jsme dosáhli. Je bohužel pravidlem, že každá taková změna zde probíhá v nepřátelském ovzduší a už léta se ptám sám sebe, proč tomu tak je. České dostihy tím každopádně ztrácejí čas, schopné lidi i renomé.“

A máte odpověď na svou otázku?
„Domnívám se, že jisté antagonické tendence jsou zakotveny už v samotné struktuře Jockey Clubu. Když se totiž v devadesátých letech minulého století utvářely základy pro fungování českého turfu, volilo se ze dvou možností, buď mít celý systém hodně centralizovaný a kontrolovaný, nebo naopak volnější a svobodnější. Na rozdíl od většiny středoevropských zemí byl vybrán ten druhý model (v mnohém inspirovaný Německem). Já jsem i dnes přesvědčený, že to tak bylo správně. Dostihové subjekty v něm mají větší kompetence, ale i větší zodpovědnost za svá rozhodnutí. Je možná snadnější obracet se s nataženou rukou ke státu pro dotace, ale v horších dobách, když je nedostanu nebo jsou mi škrtem něčího pera podstatně omezeny, následují zásadní existenční potíže. Jestliže však chod odvětví není závislý na jediném zdroji, pak má větší šanci na přežití bez zásadních kolapsů, byť za cenu zvýšeného úsilí životaschopných částí systému. Tato životaschopnost a nezávislost účastníků dostihového provozu je ale podmíněna i schopností a ochotou spolupracovat.“

Závěrem tedy Váš názor na postavení ČR a na směr, kudy dál?
„Český turf a chov anglického plnokrevníka jsou pevně a adekvátně svému rozsahu ukotveny v mezinárodním prostoru. Podle mého osobního názoru sice toto ukotvení není úměrné potenciálu českého turfu, nicméně kontakty potřebné pro orientaci v dostihovém světě a pro další rozvoj jsme měli vždy a jsem si jist, že stále máme. Každá generace udělá něco dobře a něco špatně, důležité je, aby ta následující to špatné opravila a to dobré rozvíjela.“

Děkuji za rozhovor.
Jiří Zlámaný


Prezentace českého turfu na Konferenci IFHA 2012 spolu s úvodním slovem Ing. Pavla Viceníka


Související článek:
Poznámky z Paříže prezidenta Jockey Clubu ČR 











    Valid XHTML and CSS ©2013 Fitmin | code hofmanovi.net

Real time web analytics, Heat map tracking