Člen naší překážkové jezdecké špičky Josef Bartoš zažil po osmi letech sezónu bez podpory tréninkového střediska Josefa Váni. Měřeno optikou velkých vítězství triumfoval s Khalshanim ve Zlatém poháru, s Trezorem v kvalifikaci na Velkou pardubickou a Renard Argenté přivedl vítězně do cíle v Ceně Vltavy. Zeptali jsme se proto, jak je s letošním dostihovým rokem spokojený, a to nejen ze své  pozice jezdce. Naším dalším tématem je sezóna v Itálii, kde se Josefu Bartošovi letos výtečně daří a kde stále přetrvávají problémy s vyplácením dostihových výher. A zajímat se budeme i o novinky z tréninkového střediska Bartošových v Nebuželích, které o uplynulém víkendu výborně reprezentoval v Ebreichsdorfu Omnibus.

Sezóna v Česku bude samozřejmě ukončena až druhou listopadovou neděli v Kolesách, kde je na programu také pět překážkových dostihů. Zabojujete ještě o šampionát, kde na Josefa Váňu ztrácíte tři prvenství?
Jezdit tam budu, ale myslím, že tolikrát vyhrát už nemůžu, nebudu asi sedět na tolika šancových koních. Budu spokojený, když se mi tam povede jednou vyhrát.

Myslím, že už ale můžeme hodnotit vaši letošní jezdeckou sezónu. Jak ji tedy vnímáte?
Původně jsem měl být jezdcem na volné noze, ale nakonec došlo k dohodě s inženýrem Lukou a panem Zobalem, že budu jezdit přednostně jejich koně. Do Chotouně jsem pravidelně jednou týdně dojížděl na trénink, před dostihy v Pardubicích dvakrát týdně. Zpočátku jejich koně nebyli v takové formě, lepší výsledky začali ukazovat ve druhé  polovině sezóny. Měl jsem z toho trochu smíšené pocity, jel jsem třeba sedmkrát v Pardubicích, jednou jsem byl na místě a šestkrát pryč… Pak mě jako skoro v každé sezóně potkalo zranění. Prodělal jsem pneumotorax, měl jsem zlomená žebra. Takže se opět vše pokazilo a bohužel se přitom zranili i dva koně z naší domácí stáje, na které jsme v sezóně docela spoléhali. Trvalo mi docela dlouho, než jsem se dostal zpátky po zranění do dobré kondice. Ve druhé části sezóny se dobře prezentovali koně pana Zobala, takže závěr sezóny už byl lepší. Na jejím začátku jsem si myslel, že bych mohl být letos i šampionem, ale vyhrál jsem 13 dostihů a pro zisk titulu je zapotřebí vyhrát dvacetkrát. Takže s letošní sezónou, i směrem k Velké pardubické, nejsem moc spokojený.

Sezóna v Itálii samozřejmě pokračuje dál, ale předpokládám, že tady můžete být hodně spokojený už teď. Aktuálně se s Josefem Váňou dělíte o druhé místo v italském šampionátu s 22 vítězstvími.
Ano, sezóna v Itálii mi vyvažuje tu slabší českou. Vyhrál jsem tu sedm grupových dostihů a to se mi nikdy předtím nepovedlo. Cením si i druhého místa v Gran Premiu Merano. Byl jsem v něm už třikrát druhý, tak snad se také dočkám…

Foto (archiv Josefa Bartoše ml.): Jedno z početných letošních vítězství Josefa Bartoše v Itálii

Jaké jsou aktuální informace ohledně problémů italského turfu s vyplácením peněz?
Nedostali jsme vyplaceny peníze z dostihových výher už 15 měsíců. V současné době jsem podnikl nutný krok k tomu, abych mohl peníze obdržet – musel jsem si zařídit v Itálii daňové číslo, a pak snad by měly peníze přijít na účet do konce roku. Je to ale celé hodně nepříjemná situace. Ohledně koní a ježdění se v Itálii domluvím, ale komunikovat v téhle záležitosti nezvládnu, a tak jsem odkázán na pomoc druhých, což není úplně dobré.

Jak moc dolehly problémy s nevyplácením peněz na zdejší trenéry?
Zaznamenal jsem, že skončilo pár menších trenérů a majitelů. Ostatně i Paolo Favero má méně koní – míval i 94 koní v tréninku, a nyní u něho stojí asi 70 koní. To je ale stále pořád dost na to, aby to negativně ovlivňovalo sázky na dostihy. Má skoro pokaždé převahu koní v dostihu. A teď bohužel přestalo do Itálie jezdit více koní i od nás a z Francie, takže jsou tu velmi malá pole.

Předpokládám, že vaše pozice dvojky v jeho stáji je vzhledem k vašim výsledkům silná…
Ano, je to pro mne velká jistota a moc si přeji, aby se to konečně v Itálii vyřešilo a mohl tu dostihový sport dále pokračovat. Bude mi 33 let a nerad bych začínal jezdit ve Francii. Do této země bych se musel odstěhovat a to by nešlo.

Foto (archiv Josefa Bartoše ml.): Josef Bartoš nad překážkou v Itálii

Jak by měla dál pokračovat překážková sezóna v Itálii?
V Římě už překážkové dostihy nebudou, tam nyní budou běhat klusáci. Takže náhradou za Řím by měl být Milán, kde se teď běhá tři týdny a pak se sem dostihy snad vrátí v březnu. Mimoto by měla být ještě v provozu závodiště Grossetto a Pisa. Ale to je zatím jen teoretické, v současné době totiž vycházejí propozice jen na měsíc dopředu, takže známe program na závodištích jen do konce listopadu. Nyní tedy není jisté, jak to vše bude fungovat dále.

Jaká je v Miláně překážková dráha?
Milán je skvělé závodiště na úrovni Francie, moc rád sem jezdím. Je tu nejkvalitnější dráha, výborné zázemí, vážnice apod. Jen bohužel skoky byly zničeny před asi čtyřmi lety, kdy tu mělo vzniknout golfové hřiště. Nakonec ale tento záměr zcela realizován nebyl, vybudovalo se jen odpaliště, takže skoky byly zrušeny zbytečně. Nyní sem byly přivezeny překážky z Říma, jsou to takové skoky připomínající klasickou steeplechase. Je tu dvoukilometrová dráha, rychlá. Milán je závodištěm pro opravdu kvalitní koně.

Jak moc je pro vás náročné časově i finančně se dopravit do Milána?
Do Říma a do Milána se dá létat, takže to není vůbec žádný problém. A charterové letenky nejsou drahé, zpáteční letenka se dá se pořídit okolo čtyř tisíc korun. Ale horší je to s Meranem a Grossettem. Tam nejsou letiště, takže je nutné jet asi osm hodin autem a stejnou cestu absolvovat i zpět. Takže to znamená na jeden dostihový den dvě noci nespat a cesta autem vyjde mnohem dráže, než letenka…

Přenesme se nyní z Itálie do českého turfu. Jak byste hodnotil sezónu 2013 s jejími klady i zápory?
Sezóna 2013 proběhla standardně, i přestože její kontinuita byla přerušena povodněmi. Byl to ale zásah přírody, a povedlo se ho vyřešit přenesením dostihům do Mostu a na jiná závodiště. Jsem rád, že vznikl nový Svaz chovatelů a majitelů, kde se dal dohromady velmi dobrý kolektiv, a výsledkem toho je navýšení dotací některých dostihů a větší podpora českého chovu. Měla by to být taková jistota do budoucna.

Také odvedli velký kus práce pořadatelé dostihů - vesměs na všech závodištích byly po celou sezónu velmi dobré povrchy drah, příjemné pro koně a hlavně bezpečné. To je velké pozitivum. Co mě ale mrzí, je už více let špatně fungující sázkový systém, který by měl fungovat celoplošně. Je to otázka peněz a také odvodů, které chce stát. Toto vidím jako velký problém českého turfu.

A co je nového ve vašem rodinném tréninkovém středisku v Nebuželích? Kolik koní budete připravovat pro příští sezónu a jsou mezi nimi nějaké nové přírůstky?

V současnosti tu máme třináct koní. Jsou mezi nimi i tři ročci českého chovu. Novým majitelem je u nás pan Vocetka, který k nám dal do tréninku dva koně pořízené v Napajedlích. Jsou to Carry the Glory (Pop Rock – Call Me Xela) a hřebec Fabrisco (Blue Coral – Fabriana). A stáj Licehamr posílila další roční klisna z Napajedel Delfina (Aramus – Dedarella). Klisničky jsou obsedlé, hřebce právě obsedáme. Do tříletého ročníku bychom měli mít příští rok tři koně. Ostkönig po Peintre Celebre se zatím moc neukazuje. Mysleli jsme si, že bychom s ním mohli mít klasické ambice, ale je ještě zelený. Počkáme na jaro, uvidíme, co nám ukáže. Do překážek bychom příští rok měli mít pět koní.

Foto (archiv Josefa Bartoše ml.): Při tréninku v rodinném středisku v Nebuželích

Doufám, že na dráze zůstane i hvězda tréninkového střediska Omnibus. Myslím, že jeho výkon v rakouském St. Legeru byl výborný.
Ano, zůstává na dráze a věříme, že i příští rok bude patřit mezi elitu vytrvalců. V letošní sezóně se mu bohužel nevyhnul zdravotní problém se šlachou, který se stal v období velkých veder. V Nebuželích nemáme k dispozici pískovou dráhu nebo allweather, a tráva a pole v té době byly velmi tvrdé. Jeho problém zpočátku vypadal vážně, ale nakonec se z toho Omnibus docela rychle dostal a mohl startovat ještě v Ebreichsdorfu. Na to, že běžel po čtyřech měsících, podal výborný výkon, byl jen o nos třetí. Autor je pozdní kůň, na kterého František Holčák počkal, neběhal s ním předtím klasické dostihy. Nesl o 6,5 kilogramů méně než Omnibus, takže to v dostihu muselo být znát. Omnibus nám všem udělal velkou radost a hlavně je důležité, že zůstal po dostihu zdravý.

Michaela Zemanová

• Předchozí
• Další