Osm let trvající úspěšná spolupráce Josefa Bartoše ml. s Josefem Váňou, která špičkovému překážkovému jezdci přinesla dvě vítězství ve Velké pardubické a tři šampionské tituly, skončila loni po sezóně.  Jezdec se rozhodl vrátit se s rodinou zpět do rodinného tréninkového střediska v Nebuželích a současně působit i jako freelancer.

Zajímalo nás, jak velkou životní změnu toto rozhodnutí  Josefu Bartošovi přineslo a jaké jsou jeho profesní plány. A vzhledem k tomu, že je pravidelným aktivním návštěvníkem italských dostihů, i aktuální situace v italském překážkovém sportu.

Jak moc se změnil váš profesní i soukromý život odchodem z Bohuslavi?

Velká změna to není. Dvakrát týdně nyní jezdím na dostihy do Říma, takže dva dny pobývám v Itálii a další dva dny jsem doma, kdy pracuji stejně, jako jsem pracoval u Josefa Váni, takže je to opravdu hodně podobné. Jen času na svou rodinu mám o něco více, protože nemusím pracovat každé odpoledne.

Váš otec se již řadu let věnuje trénování koní. Nesouvisí váš odchod z Bohuslavi také s tím, že půjdete brzy v jeho šlépějích?

Určitě to v plánu mám, rád bych se také věnoval trénování koní. Ale dokud budu jezdit dostihy, tak to není možné, to by se obojí nedalo dobře dělat. Ale s mým příchodem plánujeme nějaké změny ve středisku, zjara budeme stavět kolotoč a chystáme i nějaké úpravy ve stáji a určitě na jaře přibudou překážky.

Nebužely byly zatím zaměřené na přípravu koní do rovinových dostihů. Předpokládám ale, že nyní by mohla nastat změna…

Ano, je tomu tak, v tuto chvíli už připravujeme čtyři koně do překážkového provozu. Jedná se o osmiletého Dubai Landa a z Bohuslavi se mnou přišel čtyřletý Partyspiel, který se mi moc líbí. A máme dva nové koně z Polska. Exteriérem je pěkný čtyřletý Virtuti Militari, který pochází z Německa, a je vnukem Danehilla. To by mohl být kůň pro Pardubice. Pětiletý Igo je synem Generouse a před dvěma roky doběhl druhý v Nagroda Sac-A-Papier na 3200 metrů. Oba běhali jen roviny.

Za jaké stáje budou startovat posily z Polska?

Jeden z nich bude běhat za stáj Licehamr, což je stáj mého bratrance, a pro druhého koně vznikne syndikát složený z mých přátel. Kolik koní v tuto chvíli stojí v tréninkovém středisku vaší rodiny? Máte kromě zmíněných nových koní i nějakou mladší naději? Je tu deset koní, boxů máme osmnáct, takže jsme otevřeni pro další zájemce. Ze známých koní je tu samozřejmě Omnibus, který by měl pokračovat na rovinách, ale pokud by mu to na nich již nešlo jako dříve, může také přejít na překážky. A právě jeho majitel pan Kavka zakoupil na dražbě v Baden-Badenu exteriérově velmi líbivého hřebce jménem Ostkönig po Peintre Celebre. Moc pěkně se pohybuje.

Předpokládám, že chod vlastního tréninkového střediska zabezpečují hlavně členové vaší rodiny.

Ano, v tréninku jezdí otec, moje manželka a já. O víkendech také pomáhá sestra, která má jiné zaměstnání.

Jak se vám nyní trénuje?

Je škoda, že zatím není sníh. Náš trénink se odehrává na loukách a polích, kde nyní nejsou úplně dobré podmínky. Ale věřím, že naši koně budou mít dobrou objemovou přípravu.

Obraťme nyní list. Myslím si, že nejen mne by zajímala současná situace v překážkovém sportu v Itálii. Nastávají nějaké změny oproti loňskému roku?

Panuje nyní opět nejistota. Ještě není známa konkrétní podoba sezóny v Meranu, která je pro překážkový sport v Itálii klíčová. Říká se, že by snad dotace měly zůstat na stejné výši jako loni a že počet dostihových dnů by mohl být vyšší než loni, ale je to zatím jen v oblasti dohadů. A je otázkou, kdy toto bude známo. Sezóna v Meranu by měla začít v dubnu.

Jaké jsou dotace v Římě, kam nyní jezdíte? Není problém s jejich vyplácením?

V Římě jsou dotace na stejné úrovni jako loni, tedy 12 - 16 tisíc euro, zhoršila se ale situace s vyplácením dostihových výher. Dříve to bývalo tak, že do tří měsíců výhra přišla na váš účet na zúčtovacím centru, ale nyní dostanete tak 70 %. O své peníze se tedy teď musejí všichni majitelé, jezdci a trenéři starat. To znamená telefonovat a faxovat na závodiště, aby jim dlužné částky poslali.

A jaká je situace na majitelském poli? Neubývá majitelů stájí a koní?

Italský turf má v zimě mnohem méně koní k dispozici. Třeba nyní v Římě běhá docela často šest koní, zatímco v Meranu jich bývá stabilně v dostihu okolo deseti. Proto nabídli Italové českým trenérům a majitelům, že můžou za dobrých podmínek trénovat v zimě na závodišti v Římě, čehož využili Josef Váňa a Jaroslav Myška, kteří se se svými koňmi zúčastňují zdejší překážkové sezóny. Ale obecně platí, že koní v italském překážkovém sportu ubylo, bez účasti českých a slovenských koní by byla startovní pole dostihů slabá.

Nyní jste druhým žokejem ve velkém tréninkovém středisku Paola Favora. Jak to ale bude vypadat v další části sezóny? Budete jezdit od jara přednostně koně českých majitelů?

Zatím jsem se ještě nerozhodl, ale jezdit pravidelně pro trenéra Favera pro mě znamená finanční jistotu. Mnohem větší, než mám v českém dostihovém sportu. Trenér mi říkal, že by chtěl, abych i během hlavní italské překážkové sezóny jezdil pro něho. Musím to ještě všechno zvážit.

Dal jste si nějaké předsevzetí do nového roku?

Předsevzetí si nedávám, určitě bych ho nedodržel…  Ale mám dvě přání.  A sice aby mne na rozdíl od minulých sezón, nepotkal nějaký úraz a mohl jsem jezdit celou sezónu, a také to, aby se nám s koněm připravovaným v Nebuželích podařilo vyhrát překážkový dostih. (mze)

• Předchozí
• Další