Pokud bychom měli zvolit jezdecký objev letošní dostihové sezóny, volba by musela s jistotou padnout na Davida Lišku. Teprve sedmnáctiletý žák druhého ročníku pražské Střední školy dostihového sportu a jezdectví nejenže dokázal osmnáctkrát zvítězit v rámci tuzemské sezóny, ale vyhrál zároveň i svůj první klasický dostih, 72. Nikon Saint Leger v sedle Nagano Golda. Velkou příležitost dostal od trenéra Václava Luky rovněž čtyřmi starty ve Francii. I v této zemi ukázal svůj talent dvěma prvenstvími. S Davidem Liškou jsme si povídali o nejen o letošní sezóně, ale i jeho začátcích a také plánech.  

Moc by mne zajímaly vaše začátky. Jak jste se vlastně dostal k dostihovým koním? A má bližší vztah k dostihovému sportu někdo z vaší rodiny?
Z naší rodiny se u dostihového sportu nikdo nepohyboval, ale oba rodiče mne moc podporují a chtěl bych jim za to poděkovat. Asi před čtyřmi lety mne začaly dostihy více bavit a chtěl jsem se k dostihovým koním dostat blíže. Pocházím z Albrechtic, což je asi dvacet kilometrů od tréninkového střediska Bošovice. Napsal jsem tedy email panu trenéru Lukovi a ten mne pozval, ať přijdu do stáje. V roce 2015 jsem začal jezdit dostihy jako amatér, a od loňského září jsem žákem chuchelské střední školy.

Letošní dostihová sezóna byla vaší třetí. Do 20. srpna jste měl jen jedno vítězství, ale po tomto datu jste vyhrával jak na běžícím páse a českou sezónu jste ukončil s 18 prvenstvími a čtvrtým místem v šampionátu. S tím určitě musíte být spokojený. Čeho si ceníte ze sezóny nejvíce?
Určitě vítězství v Saint Legeru s Nagano Goldem. Velkou radost jsem měl také z vítězství se Sněženkou při Evropském poháru žokejů. Také jsem dosáhl na konci září v Brně hattricku. To byl pro mne víkend snů, protože druhý den jsem vyhrál Saint Leger.









Druhý start žáka Davida Lišky v jedničkovém dostihu pro něho znamenal klasické vítězství. Nagano Golda stáje Syndikát V3J  přivedl do cíle Saint Legeru s více než čtyřdélkovým náskokem (foto: Jiří Kurzweil)  

Ráda bych se na chvilku zastavila u Saint Legeru a Nagano Golda. Jaké vlastně bylo vaše seznamování s pozdějším klasickým vítězem?
Když Nagano přišel do Bošovic, hodně tahal a byl neklidný. Pak se ale zklidnil. Nejprve ho hodně jezdil v práci trenér Luka, ale potom už i já a další jezdci. Před samotným Saint Leger mi hodně pomohlo, že jsem díky uvolnění ze školy mohl být s Naganem co nejvíce.

Jet klasický dostih je velká odpovědnost. Jak moc jste ji pociťoval?
Nervózní jsem určitě před dostihem byl, ale abych byl nějak „vykolejený“, tak to ne.  Moc jsem si vážil důvěry, kterou jsem dostal od  trenéra Václava Luky a majitelů Nagano Golda.

Bošovické tréninkové středisko je z velké části zaměřeno na starty ve Francii. V této zemi jste už také dostal jezdeckou příležitost a dokázal jste tu zvítězit s Prince of Gracie a také s Nagano Goldem. To je určitě pro mladého jezdce výborná zkušenost…
To určitě je a jsem za ni panu Lukovi moc vděčný. Při prvním vítězství jsem jel ve společnosti mladých jezdců, ale s Nagano Goldem to už bylo něco jiného. V dostihu byli „bomba jezdci“ včetně top pětky ze zdejšího šampionátu. Dokázali jsme s Naganem porazit porazit žokeje Soumillona, Bachelota, Guyona, Pasquiera a Barzalonu, to byl veliký zážitek. Nagano Gold je velký kanón, já jsem se jen vezl.


David Liška zvítězil také v jednom z dostihů seriálu Fitmin Cupu pro dvouleté koně s klisnou Cunami trenéra Harise (foto: Petr Nowicki)

Dívala jsem se na aviza zahraničních startů na webu Jockey Clubu a trenér Luka má stále nahlášených hodně koní ke startu ve Francii. Je tedy možné, že vás tam ještě uvidíme v sedle?
Zatím ještě nevím. Většinou se dozvídám, že budu ve Francii jezdit, tak týden dopředu. Ale snad bych ještě ve Francii mohl startovat. Byl bych moc rád.

Jak budete trávit zimu?
Nikam neodjíždím. Čas mi bude zaplňovat škola a ve volných chvílích budu docházet do bošovického tréninkového střediska.

Čeká vás ještě rok a půl studia, ale jste na nejlepší cestě stát se ještě jako držitel žákovské licence žokejem. Je to také váš cíl?
Samozřejmě, že bych se rád stal žokejem. Mým cílem je vyhrávat, co nejvíce to půjde. A moc rád bych také příští rok startoval v Českém derby a dostal se v šampionátu co nejvýše. Letos se mi povedlo za dva a půl měsíce dostat se z třicátého místa na čtvrté. Na třetího Jana Vernera mi vlastně chyběla jen dvě vítězství. Jsem tedy se sezónou moc spokojený a chtěl bych moc poděkovat panu Lukovi a dalším trenérům a majitelům za  příležitosti v dostizích.

Michaela Zemanová

• Předchozí
• Další