Výkon par excellence předvedla v nedělní Ceně města Karlovy Vary – Memoriálu Josefa Dolejšího reprezentantka stáje a chovu společnosti Orling Venillia, která tak navíc docílila vítězného hattricku. Požádali jsme proto o rozhovor její trenérku Martinu Růžičkovou, která nám prozradila i další plány se čtyřletou bělkou. A dozvěděli jsme se také, jak je na tom obhájce vítězství ve Velké pardubické Charme Look. Jeho početné fanoušky určitě potěší zpráva, že by měl být k vidění  na pardubickém závodišti už hodně brzy. 

Venillia nastupovala v neděli v Karlových Varech proti silné sestavě hřebců a valachů. Zajímalo by mne tedy, jaká jste měla od ní očekávání při faktu, že už v mosteckém Memoriálu Vlastimila Smolíka doběhla mezi nimi na velmi dobrém třetím místě?
Abych se přiznala, bylo mi celý týden před dostihem špatně. Měla jsem totiž stejné silné tušení jako před léty s Gloriettou, která potom dokázala vyhrát Cenu prezidenta republiky. Při pohledu na karlovarskou  startku jsem si nejprve řekla, že je to drzost, jít proti takovým koním. Pak jsem se ale podívala na videa našich soupeřů a usoudila jsem, že kdyby to bylo na 1600 metrů, tak by asi Venillia neměla vyhrát, ale na 2000 metrů už zaběhla výborně a vyhrála. Aldar také sice vyhrál dostih na 2000 metrů, ale to bylo v Bratislavě, kde je úplně jiná dráha.
Venillia se navíc ukazovala dobře v práci a vůbec nic neztratila od posledního dostihu. Také byla pro nás v dostihu příznivá hmotnost. Sice dokázala už vyhrát i se 62 kilogramy, ale to bylo proti klisnám. Pak jsem ještě měla obavy, aby nebylo hluboko, ale dráha nakonec byla pružná. Takže jak jsem už na začátku řekla, když jsem zvážila všechny tyto předpoklady, tak mi bylo špatně z toho, že bychom měli jet do Karlových Varů určitě vyhrát. Tak jsem si tedy koupila krásné nové šaty. Pro případ, že bychom nevyhráli, jsem si totiž říkala: „Když do pekla, tak alespoň načančaná“. Venillia, které s láskou říkáme „Milostivá“ nebo „Tryskomyš“, ukázala v dostihu svých posledních „smrtelných“ 300 metrů a vyhrála.  Že ale vyhraje o parník, tak to jsem nečekala. Ještě ale chci poděkovat nejvíce Báře, která je stálou pracovní jezdkyní Venillie a přesně mi vždy o ní řekne, co by potřebovala. To je velmi důležité.


Venillia stáje Orling pod vedením ž. Milana Zatloukala suverénně vítězí v Ceně města Karlovy Vary - Memoriálu Josefa Dolejšího

Strávila Venillia dostih dobře?
Ano, je v pořádku a protože jsme se trochu na dostizích zdrželi, přijela domů a měla velký hlad. Dostih ji ještě psychicky zvedl a dokonce teď baští více, než předtím. Snažíme se jí taky vyjít ve všem hodně vstříc. Aby jí netrápilo prudké letní slunce při odpočinku v boxe, tak jsme jí nainstalovali nad box markízu.

Už před sezónou jsme se spolu bavily o tom, že by to měla být její poslední sezóna před odchodem do chovu. Předpokládám tedy, že se na tom nic nezměnilo. Ale zeptám se vás, jaký ještě čeká Venillii program před koncem kariéry?
S paní majitelkou se shodujeme na tom, že by měla odejít v plné síle z dostihové dráhy, aby mohla dávat dobrá hříbata.  Takže na konci její kariéry se nic nemění,  i když bych ji tu samozřejmě ještě ráda měla, ale s ohledem na ni a na její budoucnost to tak bude nejlepší. Co se týče dalšího startu, tak přemýšlíme o možnosti dohlášení do Evropského poháru žokejů do dostihu na 1800 metrů. Jedině  mi vadí, že v něm máme omezenou možnost výběru jezdců, protože Milan Zatloukal Venillii jezdí opravdu dobře. Není náročná na ježdění, jen je důležité, aby ji někdo „nezbil“. Ale doufám, že zahraniční jezdci budou toto respektovat.  Jejím posledním startem by asi měla být Velká cena Prahy.
Hodně lidí by si přálo, abychom zkusili Venillii někde venku, ale my ji nechceme nevhodným startem vzít chuť do závodění. Na dostih by musela jet sama a závodiště v dosahu cesty na „otočku“,jako jsou Drážďany nebo Bratislava, mají pro ni nevhodnou krátkou rovinu. Takže si říkáme, že ať  raději dělá radost tady.

V tréninku máte také dvouletou polosestru Venillie, Vinny Agnes. Pamatuji se, jak jste mi říkala ještě předtím než Venillia zahájila kariéru, že to bude dobrá klisna. Máte podobné smýšlení i o její sestře?
Vinny Agnes má jiného otce a vůbec si nejsou s Venillií podobné. Proti ní vypadá pozdnější. Je ale pracovitá, i když zatím takové velké dítě. Věřím, že na dráze neudělá ostudu, mohl by z ní také být dobrý kůň.


Velká radost trenérky Martiny Růžičkové po vítězství v jedničkovém karlovarském testu

Čtenáři by mi určitě neodpustili, kdybych se nezeptala, jak je na tom obhájce vítězství ve Velké pardubické Charme Look…
Charmík by měl jít ve čtvrtek na přihlášky do kvalifikačního dostihu. Vypadá dobře a poučili jsme se z chyb. Není to jarní kůň a asi bylo chybou dávat ho na start hned první kvalifikace na Velkou. Teď se snažíme co nejvíce eliminovat možná zranění, takže už ho vodím jen já nebo Bára a také už ho nedáváme do výběhu, kde se pár dní po první kvalifikaci kopl do patky. Chodí se tedy odreagovat s Floridasem do haly a pak ho vodíme popást. Na práci ho vozíme do Benešova, vlastně skáče už jen tam. Naše skoky by mu nestačily.

Máme za sebou čtyři měsíce dostihové sezóny. Podařilo se vám docílit už 9 vítězství včetně jubilejního pátého úspěchu v rovinovém dostihu nejvyšší kategorie, což znamená společně s překážkovými dostihy vaše osmé vítězství v jedničkovém dostihu. Je tedy u vás spokojenost s dosavadní sezónou?
Já říkám - je to dobrý, nesmí se to škrábat… Samozřejmě, že nás potkaly nějaké zdravotní problémy u koní, jako to chodí v každé stáji. Celkově ale spokojená jsem a doufám, že ještě uděláme majitelům radost.

Michaela Zemanová

Fotografie: Petr Guth, více jeho snímků nejen z karlovarského mítinku 6. srpna si můžete zde 

  

• Předchozí
• Další