Už je to rok, co se při nešťastném pádu koně v tréninku v Bošovicích vážně zranil někdejší žokej a vice šampión tuzemských jezdců, posléze trenér Ivan Kub. Ze zranění, kvůli němuž stráví zbytek života na vozíku, se pomalu zotavuje v motolské nemocnici, tamní pobyt se mu ale oproti předpokladům výrazně prodloužil. Povídali jsme si s ním ale nejen o příčinách dlouhého léčení, ale také o letošní sezóně, koních, kteří jej zaujali, výkonech tuzemských žokejů a také o plánech a přáních, na které se těší, až se z motolské nemocnice a následné rehabilitace v Kladrubech vrátí domů.

Od poloviny června jsi v Motole, přitom podle původních prognóz jsi měl tamní Spinální jednotku opustit už loni. Co se stalo?
Bohužel stalo se to, že mám proleženinu, kterou jsem si přivezl už z českobudějovické nemocnice: Zdejší lékaři předpokládali, že se relativně rychle zahojí, dělali mi na ní plastiku, už jsem mohl i cvičit, ale pak se plastika rozpadla, musel jsem být znovu operován a celé se to začalo strašně vléct. Nyní mám alternativní léčbu, to znamená, že mi dávají nějaký kolagen a další věci, ale bohužel netuším, co se bude dál dít, protože to nevědí ani sami doktoři. Špatně se to hojí proto, že mi chybí bílkovina, doktoři tvrdí, že takhle špatné hojení ještě nezažili. Takže nikdo nedokáže odhadnout, jak dlouho to ještě bude trvat a kdy se tady odsud dostanu. Je to nepříjemné, protože pořád nevidím světlo na konci tunelu. Kdyby nebylo té proleženiny, tak už jsem doma, ne že bych byl v Kladrubech, které mne ještě čekají. Teď jsem na takovém mrtvém bodě a nevím, jak dlouho bude trvat.

To je psychicky asi hodně náročné?
Je. Dvacet tři hodin ležím pouze na bocích, hodinu mohu sedět ve vozíku, takže na hodinu jedu ven, dám si kafe, ale jinak bych to nepřál ani největšímu nepříteli. Je to docela očistec a jak říkal jeden můj kamarád, jsi na válečné stezce. A měl pravdu, jsem na ní. Obrovskou oporou mi je rodina, těším se ze svého prvního vnoučka Matyáše a ještě víc než dřív si uvědomuji, jaké mám štěstí, že jsem potkal Stáňu.
Byl jsem strašně potěšen, když mě navštívil Peťa Foret, potom přijel Vašek Janáček, den po něm Tomáš Lukášek, to byly návštěvy, které mi udělaly obrovskou radost.

V této době už jsi měl být s ní doma ve vašem bytě Tochovicích. Jak probíhá jeho rekonstrukce?
Tam už je všechno připravené a jen čeká na můj příchod, vlastně příjezd, abych byl přesný (smích). Všechno zařídila moje skvělá manželka a je to přichystané vlastně už od vánoc, kdy byl první termín, kdy bych se mohl dostat domů. Už je tam i rampa na vozík, všechno tam je, nejsem tam akorát já.
Byt je hotový, ale je to standardní panelák, i po rekonstrukci má pro člověka na vozíku hodně omezení, které prostě na daném prostoru vyřešit ideálně nejdou. Proto s manželkou vážně uvažujeme o stavbě malého bezbariérového domečku, aby to se mnou žena neměla tak těžké, jako v bytě. Je to náš sen, hodně jsme se k němu upnuli a já bych samozřejmě byl moc rád co nejsamostatnější. Musím ještě jednou všem poděkovat, protože díky sbírce a ohromné velkorysosti všech dárců, vůbec můžeme o něčem takovém uvažovat.

Nepřehlédněte: Dostihový soud změnil doběh ve Slušovicích. Kvůli špatně umístěné cílové kameře

Máš teď spoustu času na přemýšlení, určitě jsi uvažoval o tom, co budeš dělat, až se vrátíš domů, sžiješ se s novou realitou a naučíš se fungovat s omezeními, které ti zranění způsobilo.
Nevím, jestli přímo práci, ale určitě mám v plánu a už jsem s ním o tom hovořil, dojíždět dvakrát týdně k Vaškovi Lukovi do Bošovic. Rád bych sledoval tréninku a trochu mu pomáhat nějakými konzultacemi. To by mě naplňovalo nejvíc. 

Takže hlavně zůstat v oboru?
Zůstat v oboru a vidět na koně. Když už na nich nemohu sedět, tak je chci alespoň sledovat.

Určitě bedlivě sleduješ dostihovou sezónu. Co tě zatím nejvíc zaujalo?
Zaujalo mě několik tříletků, ale to asi nebude žádné překvapení. Hlavně Jardin Michelet, třikrát běhal, třikrát vyhrál, mým okem to bylo vždycky lehce, i když vyhrál třeba o půl délky, a myslím si, že je to výjimečný kůň a přál bych mu, aby to dotáhl třeba až k vítězství v Derby. Velmi dobrým soupeřem mu bude Breakmoment pana Martina, ten mne zaujal už při debutu a druhým běháním to potvrdil. Tihle dva jsou podle mne největší adepti na to rozdat si to spolu v Derby. A v neděli mne zaujal ještě kůň od Vaška Luky Sir Westminster, který běžel trojku na 2200 metrů, debutoval, ale hodně se mi líbil jeho projev a líbil se mi i exteriérově. Nevím, jaké s ním má Vašek plány, od zatím jsem s ním o něm nemluvil, ale protože zůstává na přihláškách do Derby, tak předpokládám, že půjde Velkou červnovou, kde na něj budu hodně zvědavý. Potom samozřejmě tam bude ještě spousta jiných koní, třeba Vašek má ještě koně, co vyhrál v Lyonu - You Just Rocka, který už si vyzkoušel, že dokola stojí, je to takový lehký koník, na kterého jsem také zvědavý. Inka Koplíková má několik skvělých koní, líbil se mi Biriatou, jak šel koncem ve Velké jarní.
Bedlivě sleduji jezdecké výkony a musím říct, že teď je tady hodně dobrá sestava jezdců. To, co předvádí na koni David Liška nebo Tomáš Lukášek, to je neuvěřitelné. Vedle nich je tady dalších osm devět hodně dobrých žokejů, tak se na dostihy hodně dobře kouká. Z mladých začíná dobře jezdit Roman a sleduji Lucku Fialovou, která má obrovskou touhu se zlepšovat a hodně s ní o tom diskutuji. Teď možná nesedí na těch úplně správných koních, ale má na to, taktiku má zmáklou dobře, teď ještě dotáhnout a uhladit finiš.    
Hodně sleduji i zahraničí, byl jsem nadšený, když Frankie vyhrál 2000 Guineas a prožívám každý velký dostih Boržana Murzabayeva, je neuvěřitelné, že to dotáhl na pozici jedničky u Fabreho. Ten to snad dotáhne až na Mars. Obrovský zážitek byl výkon Suroita s Pepou Bartošem v Auteuil, gratuluji oběma Pepům, to byl neskutečný výkon.

Mluvil jsi o tříletých, vybral bys pro Derby jedno jméno, jeden svůj tip?
To je těžké, hodně těžké. Řeknu Jardin Micheleta, i když bych to strašně přál i panu Martinovi, který by si vítězství za všechno, pco pro český turf udělal, moc zasloužil. Michelet na mě působí dojmem velkého bojovníka, neměl by mít problém prostát distanc. Na druhou stranu, bavíme se o dvou koních, ale klidně tam může skočit někdo z druhé vlny, jsou to dostihy, Derby je hodně i o štěstí, startovním čísle, průběhu dostihu. A nevíme, jestli se jako loni nedohlásí nějaký nový nákup. V každém případě při tom čekání tady v Motole se na Derby strašně těším. Hodně to sleduji, moc mě to baví a vždycky si po dostizích zavoláme s panem Minaříkem a probíráme dostihy. Stejně tak to probírám s Milošem Vávrou, ten je bohužel teď také v nemocnici, ale na Vinohradech. Na to se vždycky těším.

Miloslav Vlček

• Předchozí
• Další