Tréninkové středisko Němčice v posledních sezonách hýbe českým turfem. Jeho nejčerstvějším větším úspěchem je vítězství v klasickém Oaks prostřednictvím Falcon Baby stáje 3 hearts. Za touto stájí stojí  Hana Horčičková, jejíž stejnojmenná stáj slavila úspěchy v Oaks v loňské sezóně dokonce dvakrát, u nás i na Slovensku. S paní majitelkou se můžete blíže seznámit ve třetím díle rubriky Představujeme majitele v českém turfu.

K dostihům větším obloukem
Hana Horčičková patří k majitelům, kteří nepocházejí z rodin spjatých s turfovým prostředím. Její rodiče, otec povoláním zubní lékař a maminka učitelka, nechtěli ani slyšet, že by jejich dcera chodila ke koním. Báli se mimo jiné, že by u koní „zvlčela“… „Ke koním jsem se proto dostala velmi pozdě, v sedmnácti. Do té doby jsem tajně chodila na jízdárnu v Rožnově. Hlavně „kydat“, ale občas jsem se i svezla,“ vzpomíná Hana Horčičková. „Hrála jsem tenis, lyžovala jsem... Po maturitě jsem odešla z Rožnova a koním jsem se tak zase vzdálila. Studovala jsem, pak přišla rodina a děti, práce. Máme tři děti a u všech jsem si přála, aby se z nich stali „koňáci“. U dvou starších mi to nevyšlo, až u nejmladší dcery ano. Když jí bylo osm let, začaly jsme navštěvovat parkurovou stáj a dcera začala trénovat.  Má vztah nejen k parkurům, ale i k dostihům.“
 

S rozumem, odvahou a štěstím
„Při jedné akci se mi kamarádka smála, že ještě nemám pořádnou kabelku a manžel furiantsky přislíbil dost hezkou částku na její zakoupení, ale já jsem na to nějak zapomněla,“ vypráví majitelka se smíchem.  „Shodou okolností jsme se za nějakou dobu jeli podívat do Němčic na koně k Vocáskovým a já jsem uviděla klisnu krásnou jako labuť. Byla to Saxana. A tak jsem si místo kabelky vybrala svého prvního koně."  Paní Horčičková v sezóně 2013 poprvé zaregistrovala svou dostihovou stáj, kterou pojmenovala 3 hearts. Tedy stáj, v jejímž dresu před dvěma týdny v Karlových Varech zvítězil v Oaks ž. David Liška s Falcon Baby. „O názvu stáje jsme tehdy hodně diskutovali. Syn byl proti, abychom dávali anglický název. Hledala jsem pomoc ve slovníku a u slova heart bylo kromě významu srdce několik dalších významů – rozum, štěstí, odvaha. A tak se vlastně zrodil i náš stájový life-motiv. Dělat dostihovou stáj s rozumem, mít odvahu k určitým rozhodnutím a krokům, a mít i potřebné štěstí.“

Saxana (Astronomer Royal), přinesla majitelce velkou radost, i když nikdy nezvítězila. Ve tříleté kariéře dvakrát doběhla druhá. Tehdejší trenér majitelku přesvědčil, že je natolik dobrá, aby běžela Oaks. V něm klisna doběhla poslední. „Byla to má první kobylka, mnoho jsem toho neznala, ale ptala jsem se na věci, které se mi zdály divné, a vždy  jsem byla ujištěna, že je vše v pořádku. Pak ale začaly problémy. Trenér mi sdělil, že je Saxana šílená, že se chová špatně. Já jsem ale věděla, že máme hodnou klisnu. Jeho slova mne však konečně probudila a okamžitě jsem začala podnikat kroky, abych jí pomohla. Odvezla jsem ji ke zvěrolékařce a velké milovnici koní, paní Živnové.  O Saxaně měla záhy jasno. Byla podvyživená, špatně okovaná, měla bolavá záda a otlaky. Až po čase jsem se dozvěděla, že lidé od dostihového sportu nechápali a klepali si na čelo, jak mohl trenér chtít, aby klisna v tak špatném stavu běhala Oaks.“

Z Moravy až ke Kuňce
Hana Horčičková se tedy rozhodla pro změnu trenéra. „Bylo mi jasné, že dostihové koně musíme dělat jinak, protože chceme jak spokojenost koní, tak i lidí okolo nich. Nejprve jsem začala hledat v okruhu Moravy, nedokázala jsem si ale představit, že Saxanu uvidím málo. Byla to pro mě těžká doba, nevěděla jsem, co mám dělat, kam jít žádat o pomoc. V té době jsem měla cestu přes Pardubice a tak  jsem se stavila v Němčicích za panem Vocáskem. Popovídali jsme si a výsledkem bylo, že jsem k nim v roce 2015 přivezla jak Saxanu, tak i druhou kobylku Gábinku.“ Klisny se tak přestěhovaly do tréninkového střediska poblíž zámku Kunětická Hora, kterému místní s láskou říkají Kuňka.

První vítězka Gábinka	Šestinásobná vítězka Perchta	Nazma

Počátky v Němčicích přinesly majitelce radost i smutné chvíle .„U Saxany se projevily zdravotní potíže s plícemi, zaviněné předchozím nešetrným ošetřováním. Nechtěla jsem ji dále trápit na dráze, ale zároveň jsem věděla, že ji nemohu za to, co všechno v životě prožila, prodat. Domluvili jsme se s panem Vocáskem, že ji pro dobré pedigree zkusíme v chovu. A tak začalo konečně šťastné období Saxany. Má se skvěle a máme od ní dvě pěkná hříbata. Její syn je už dvouletý, necháváme ho v klidu dozrát. A roční dcera je také nádherná. Já jsem ale chovatel jen na papíře. O všechny záležitosti spojené s chovem se stará pan Vocásek s paní Helenkou, rodinou a celým personálem.“ 

Hned v prvním roce spolupráce s rodinou Vocáskových zažila majitelka jak chutná vítězství. Gábinka (Manduro) totiž nedlouho po svém debutu dokázala vyhrát dostih v Mimoni a poté i v Netolicích. Krátce na to ale přišla ledová sprcha. Kvůli velkému problému s pohybovým aparátem, který neumožňoval její důstojný život, musela paní Horčičková udělat to nejsmutnější rozhodnutí, jaké může majitele potkat…

Jak se koupí klasická vítězka a hattrick v Oaks
Pátou sezónu jsou koně stáje 3 hearts připravováni v rodinném tréninkovém středisku Vocáskových.  A samozřejmě také koně druhé stáje paní majitelky, která nese její jméno a byla založena před čtyřmi roky. „To byla spíše taková z nouze ctnost. Měla jsem koně, kteří potřebovali doléčit. Manželovi se to moc nelíbilo a zkoušel na mě tlačit, abych se některých koní zbavila. Proto, aby měli koně a já klid, a rodina se mohla více zapojit, vznikla stáj nová.“. Poslední čtyři sezóny patří stáje paní Horčičkové k nejúspěšnějším v českém turfu. Svědčí o tom nejen tři vyhraná Oaks (kromě Falcon Baby dokázala vyhrát loni dvě Oaks Dylanka), ale i další tři vítězství a řada umístění ve zkouškách nejvyšší kategorie. 

Úspěchy stáje jsou postaveny na znalostech, zkušenostech a umu rodiny Vocáskových, a to včetně výběru a nákupu koní zakoupených na dražbách ročků Františkem Vocáskem. „První rok jsem na aukci ročků nebyla, vše jsme nechali na panu Vocáskovi. Vybral nám tehdy Perchtu a Nazmu, které máme jako miláčky dodnes.“  V této souvislosti Hana Horčičková podotýká, že preferuje rovinové dostihy, protože ty překážkové jsou z hlediska zranění koní rizikovější. „Druhý rok jsme už s dcerou na dražbu s panem Vocáskem jely. Když jsme procházeli stájemi, tak nás míjela malá, prsatá, prdelatá a ušatá kobylka. Byli jsme se pak na ni podívat. Úplný mazel, což by samozřejmě nestačilo ke koupi. Měli jsme ale štěstí.  Pan Vocásek ji měl vybranou v katalogu, kobylka byla v pořádku, nikdo nás nepřeplatil. A tak jsme koupili Falcon Baby… Pro nás jsou dražby krásná dovolená. Díky panu Vocáskovi jsme vzděláváni ve všem, co se týká koní, a to nejen na aukcích…Pro pana Vocáska jsou dražby těžká dřina a velká zodpovědnost. Kromě samotné práce za sebou táhne bandu lidí, kterým se ještě věnuje.“

Němčický dorost	Saxana se svými potomky (Samson Moon a Sandra Rock)	Malý Samson a Kuňka

Dostihové souznění
Majitelé mívají často k trenérům nějaké výhrady. To ale od Hany Horčičkové neuslyšíte. Je ve středisku v Němčicích opravdu spokojena. „S Vocáskovými si velmi rozumím, nejen věcí týkajících se koní, ale i po lidské stránce… Nikdy nebudeme tlačit na pilu a nepůjdeme přes to, na co kůň má, a co by ho ohrozilo. Nechci opakovat chyby z počátků  se Saxanou... Velmi si vážím, že mí koně mohou trénovat v Němčicích. Jsem ráda za vítězství, která se podařila, ale raduji se i z vítězství dalších majitelů, kteří tu mají koně, a také z lidí, které znám a kteří odvádějí poctivou práci. Největší radost ale pro mne je, když je kůň po dostihu zdravý a pan Vocásek hlásí, že se v dostihu ani "nezadýchal“. Zajímavostí je, že Horčičkovi a Vocáskovi později zjistili, že mají mezi sebou rodinné vazby, sice vzdálené, ale mají. „Dostihový sport je o radosti, ale taky o penězích. Člověk si nemůže nechat „x-koní“, ale dát koně takzvaně pryč, je taky velká zodpovědnost,“ zamýšlí se ještě paní Horčičková. „A když už to rozhodnutí udělám, musím si za ním stát.“

Co majitelku v turfu trápí
Majitelů se řada věcí v českém turfu dotýká a přáli by si jejich nápravu či zlepšení. Také paní Horčičková poukazuje na několik problémových záležitostí. „Během derby - dne, a nebylo to poprvé, byl velký problém se zaváděním klisen do boxů. Dříve byl časový limit pro vstup do boxů a myslím, že by bylo na čase, se k němu zase vrátit. Určitě není korektní, když dříve zavedení koně musí tak dlouho stát v boxech a čekat. Samozřejmě, že se to třeba příště může stát mému koni, že bude od startovacích boxů vykázaný, ale jde o to eliminovat riziko zranění lidí a koní.  Přimlouvala bych se proto, aby vznikla iniciativa, třeba právě od nás majitelů, na ustanovení časového limitu, během kterého musí kůň do startovacího boxu vstoupit. Další bolestí jsou tvrdé dráhy, na kterých se konají dostihy, které s sebou nesou velké riziko možnosti zranění pohybového aparátu koně. Jezdci jsou pro mne další velké téma. Jak jsou honorováni a jaké mohou dostat sankce za dostih - vlastně až do výše své odměny. Myslím si, že si jezdci zaslouží důstojnější podmínky pro své náročné povolání.“

Nejlepší relax je poblíž Kuňky
Hana Horčičková se stala v turfu známou majitelkou a jejími stájemi už prošel větší počet koní. „Mít dostihovou stáj nám umožňuje firma, kterou máme s manželem už 30 let. Začínali jsme ve třech lidech a s prázdnou kapsou. Za tu dobu se naše firma rozrostla a k tvrdé práci přišlo i štěstí. Manžel je stále pohlcený prací. Já se v současnosti věnuji především rodině a koníčkům. Ráda jezdím na tréninky pod Kuňku. Je úžasné být při tom. Stojíme na Irské lavici, trenér a majitelé, na krku ručník, zdravíme se s jezdci. Nad námi Kunětická Hora, slunce, modrá obloha. Mluví se o nadějích, radostech, bavíme se koních. Kolem se rozprostírá nádherná němčická dráha, měkká, písčitá, bezpečná, celá je jako ze zlata. A kolem jsou koně, sledujeme krásu v pohybu."

Rozhovor s majiteli obvykle končíme otázkou na přání a ambice v dostihovém sportu. „Moje největší přání je, aby lidé a koně byli zdraví. Žádné nesplněné sny nemám, je z čeho se radovat. Poznala jsem v dostihovém sportu spoustu úžasných lidí, počínaje od trenérů, jezdců až po personál. Cítím k nim velký obdiv a úctu.“

Michaela Zemanová
Fotografie: Barbora Kolmannová, Andrea Zavadilová, archiv Hany Horčičkové

 
Předchozí díly seriálu Představujeme majitele v českém turfu:
Rostislav Šefraný
MUDr. Eva Nieslaniková

• Předchozí
• Další