Majitel stáje Lokotrans pan Jalový prožil neděli, na kterou určitě nikdy nezapomene. Jeho Al Bustan připravovaný Stanislavem Popelkou totiž pod vedením žokeje Jana Faltejska završil sérii už tak hodnotných vítězství úspěchem v grupa 1 Gran Premio Merano dotovaném čtvrt milonem euro, když dokázal porazit francouzské favority. Zajímalo nás tedy, jak dostih prožíval a jak moc si tohoto vítězství cení. Zeptali jsme se také na další plány s Al Bustanem a na spokojenost se sezónou. A také se z rozhovoru dozvíte, že Al Bustan, Avere a Angostura budou mít ve stáji Lokotrans další sourozence.

Pane Jalový, jak moc jste si Gran Premio Merano užil? Budete ho řadit ke svým nejhezčím dostihovým zážitkům a největším úspěchům?
Bylo to všechno parádní, a to jak z hlediska dráhy, počasí, výkonu koně i práce realizačního týmu, trenéra a asistenta, a hlavně štěstěny. Auto se také po cestě neporouchalo, takže Al Bustan dorazil na závodiště tak, jak bylo naplánováno. Dostih jsem prožíval s velkým osobním napětím a to až s „náběhem na infarkt“ z hlediska průběhu dostihu. V Gran Premiu se totiž sešlo nezvykle početné pole koní a Al Bustan dlouho neměl v dostihu místo a byl to boj o pozici. Až tři skoky před cílem se mu trochu otevřel prostor. Poslední skok už překonával hlava – hlava se dvěma Francouzi a Josefem Váňou a poté přišel jeho silný speed – to byly veliké emoce. A ty jsem prožíval i při slavnostním vyhlášení vítězů. Gratulovala nám spousta lidí, byla to krásná a poměrně dlouhá oslava. To jsem nikdy nezažil. Al Bustan vyhrál před třemi týdny grupu 3 a nyní dostih grupy jedna a to se mi dosud za dvanáct let, co mám dostihové koně, nepovedlo. Bylo to tedy celé hodně emotivní, a myslím, že i pro Honzu Faltejska a Standu Popelku.
Pro mne to byl takový zážitek, který mi stojí za to dostihy dělat. Samozřejmě, že těch špatných a smutných zážitků je okolo dostihových koní stokrát více, ať už se to týká zranění koní, nutné selekce, a nebo provozních starostí. V neděli jsme ale došli k metě, pro kterou stojí tohle vše absolvovat. Jedině co mě nyní trápí, je poměrně nízké hodnocení Al Bustana našimi handicapery. Po vítězstvích v Listed, grupě 3 a nyní  grupě 1 dostal známku 92 kg. Při srovnání třeba s Fafintadenientem, který doběhl osmý ve francouzských Listed, anebo Charm Lookem ohodnoceným 93 kilogramy, mi to přijde málo. Handicapové hodnocení je důležité z hlediska kariéry koně, proto o něm mluvím. Bylo mi řečeno, že Mazhilis loni porazil lepší soupeře. Al Bustan ale letos Mazhilise dvakrát porazil a koně, které za sebou zanechal v Gran Premiu Merano, mají francouzský rating 62 a 63. Musím se přiznat, že nízké hodnocení našeho koně nějak nechápu. Nevím, zda je to tím, že se nikdy hlasitě s trenérem Popelkou neozýváme, anebo jestli chybí handicaperům dostatek zkušeností na hodnocení zahraničních překážkových dostihů.

Důležitou otázkou samozřejmě je, jestli je Al Bustan po dostihu v pořádku. A také by mne zajímalo, jaké s ním máte další plány?
Podle trenéra je Al Bustan v pořádku. Dostih dokončil bez jedné podkovy, ale naštěstí bez nějakých následků. Domů přijel v pondělí večer a jak říkal trenér, byl veselý a házel hrby. Nic ho ale už letos nečeká, zaslouží si odpočinek. Měl těžké dostihy, hodně se nacestoval. Startoval letos ve čtyřech zemích, a i když je psychicky v pořádku a únava na něm vidět není, bude odpočívat. A v příštím roce bychom mu chtěli naordinovat odpočinkovější sezónu. Absolvoval by dostihy jen v Meranu, asi tak tři až pět startů. Samozřejmě jde nám hlavně o to, aby byl zdravý.


Al Bustan s ž. Janem Faltejskem vítězí v 78. Gran Premio Merano Alto Adige před francouzským Marinasem s Bertrandem Lestradem (foto: www.altoadige.gelocal.it)

Loni jsem si přečetla zprávu, že jste zakoupil matku Al Bustana a druhého z Českého derby Avereho, klisnu Averu. Máte už od ní dalšího potomka?
Nejmladším dostihovým koněm z této klisny, který startuje v barvách stáje Lokotrans, zatím je čtyřletý Angostura. Ten se teprve učí skákat, ale myslím, že by to do budoucna mohl být slušný koník. S jeho chovatelem, a tedy i chovatelem Al Bustana a Avereho, panem Nicolasem Simonem z Haras de Marais jsem se spřátelil a on mi nabídl, že když si stejně kupuji všechny potomky Avery, tak ať si ji vezmu do chovu. Kousíček od mé centrály na ranči Kameňák se tedy už narodila její roční dcera Avant Tout po plemeníkovi Rajsamanovi a letos přišel na svět hřebeček Aramis po Pouvoir Absolu. Ten je hodně podobný Averemu a má rovněž podobnou lysinu na hlavě. Kromě Avery máme ještě v chovu matku Kihnu, Kigomu. Vlastně Kihnu již také byla odchována u nás. Letos byla Avera znovu připuštěna plemeníkem Pouvouir Absolu a Kigona Rosensturmem.

V letošní sezoně máte sedmnáct vítězství, z toho sedm velkých, tedy dosažených v první kategorii anebo dokonce v blacktype. Jste tedy celkově se sezónou spokojený?
Po Gran Premiu musím být spokojený… Určité rezervy ale v sezóně a výsledcích vidím. Naši koně dosáhli patnácti druhých míst a kolikrát jim k vítězství chybělo jen velmi málo, máme tedy co zlepšovat. A to i v oblasti zahraničních startů u rovinových koní. Například Santa Padrona má styl běhání, který by byl vhodný pro Francii, a tam by mohl být také směřovaný tempař Ideal Approach. To bychom chtěli příští rok napravit. A chtěli bychom do zahraničí také s překážkovými koňmi z Újezda u Boskovic, tedy z mojí vlastní tréninkové centrály. Ti byli letos trenérem Urbánkem zaskakovaní a sbírali teprve zkušenosti. Dnes nás čeká St. Leger se Sir Sanem. Věřím v kvalitní výkon koně a i slušný výsledek, protože problémy s kopyty, které v poslední době měl, se už zdají být v tomto čase vyřešeny.
Pak už příjde překážkovy pardubický víkend, kde budeme běhat v sobotu i v neděli a to včetně dvou čerstvých překážkových posil Marka Aurelia a Vicodyho, kteří zůstali na treninkové listině Stanislava Popelky, ale již jsou v mém majetku. Jsem na ně moc zvědavý... Dále doufám, že se nám příští rok dobře ukáže i některý z mladých koní. Letos máme jen tři dvouleté – Barabash při svém debutu „zůstal v boxech“, ale Oriental Glory doběhl druhý. Z Kihnu jsem byl v Ceně zimní královny zklamaný, ale asi jí nesedlo počasí, respektive dráha, a možná chybělo i trochu práce, neboť u nás dost pršelo a nedalo se trénovat na sto procent. Nechceme ale na koně tlačit, máme je rádi a nemáme je jen na jednu sezónu. A na podzim přijde do tréninku šest ročků – čtyři z aukce v Baden-Badenu a také klisničky z matek Avera a Kigoma, které byly odchovány u nás.

Michaela Zemanová

• Předchozí
• Další