„Celá sezóna je velmi vrtkavá. Mohou se povést předchozí dostihy a nepovede se Velká, která je nejvíc ekonomicky zajímavá, tak to pokazí celkový efekt," říká v půlce termínovky, když hodnotí úspěchy či neúspěchy Dostihového spolku (DS), který je provozovatelem pardubického závodiště, jeho ředitel Michael Skalický.

Jak si tedy DS zatím vede?
Návštěvnost, si dovolím říct, je podle čísel, které máme k dispozici, ve srovnání se stejným obdobím loňského roku zhruba o deset procent vyšší než loni. Je to dílem dobrým počasím, snad i tím, že se reklamu snažíme dělat nejen po městě, ale i po území celého kraje. Co se týče připravenosti dráhy, tak díky novým závlahám a dalším finančním prostředkům, které se do ní investovaly, si myslím a potvrzují mi to i odborníci, že takhle kvalitní dráha v předchozích letech v Pardubicích nebyla. Co se týče ekonomického vývoje, tak se začínáme dostávat do režimu finančně zdravé firmy, tzn., že finanční výsledky, které jsou, se zatím jeví jako dobré. To vše se ale uvidí až po Velké pardubické.

Jste ve funkci zhruba rok a půl, jaké problémy jste musel dosud nejvíc řešit?
Z pohledu provozního, chcete-li firemního, tady byla naprostá džungle ve vnitřním fungování firmy. Prakticky neexistoval systém směrnic, postupů, zásad fungování firmy. To bych řekl, že se nám podařilo v těch hrubých rysech nastavit, samozřejmě je třeba tyhle věci dolaďovat a dobrušovat. Bohužel pak nás trápí takové ty relikvie minulosti, které na nás naštěstí už nové nevypadávají, ale ty starší nám stále berou hodně času a energie.

Zkuste konkretizovat, co tady v systému fungování firmy nefungovalo?
Tak máme velký problém spoustu věcí dokládat a prokazovat. Některé záležitosti se buď vůbec nevedly, anebo vedly velmi liknavě. Je otázkou, jestli to byl úmysl nebo jen neznalost. Určitě nepochybuji o tom, že lidé, kteří tady byli, tak měli vřelý vztah ke koním a měli je rádi, ale přece jen management firmy je něco jiného. Osobně si myslím, že ten, kdo firmu jako je Dostihový spolek vede, by měl rozumět managementu firmy. Pak by měl mít k dispozici jiné odborníky na dostihovou problematiku. Nebývá obvyklé, že když je někdo odborníkem na určitou oblast, je i odborník na vedení firmy.

Je určitě potom ale těžké sestavit fungující tým, obklopit se lidmi, kterým můžete důvěřovat…?
Celou dobu se samozřejmě snažím s problematikou dostihového sportu seznámit, je to i proto, aby člověk mohl vést debatu na úrovni, musíte o tom něco vědět. Prostě aby vás takzvaně neutáhli na vařené nudli. Za tak krátkou dobu ale všechny niance nemůžu pochopit. Na druhou stranu si myslím, že s odborníky, které tu mám, mně ta spolupráce vyhovuje. I oni se ale museli naučovat respektovat zásady, které od všech zaměstnanců požadujeme a chceme. Využívám tedy maximálně jejich zkušeností a podle zpětné vazby, kterou mám, si dovolím říct, že se nám to daří.

Vzhledem k akcionářské struktuře na vás jsou určitě tlaky nejen z pozice menších akcionářů, ale i politické. Jak se s tím vypořádáváte?
Dovolím si konstatovat, že za námi je vidět určitý kus práce a představenstvo, které kontroluje chod firmy, nám nechává dostatečně volné ruce k tomu, abychom mohli vést firmu tak, aby fungovala. Je to o tom, jak si kdo ten tlak připouští. Ze začátku byly ty tlaky určitě významnější. Teď už jsou minimální, možná i žádné. Představenstvo pracuje v režimu partnerství, ale v tom začátku to bylo určitě jiné.

Může na to mít vliv i to, že nejste vyloženě místní, bydlíte v sousedním Hradci Králové, a vaše vazby tu nejsou tak sepjaté?
Stále říkám, že jsem apolitická osoba, a i když bydlím v Hradci, tak už sedmnáct let působím v Pardubicích, takže se tu cítím jako doma. Může to vyvolávat určité spekulace u těch, kteří mou historii až tolik neznají, protože tam, kde jsem působil, jsem nebyl až tolik vidět. Na druhou stranu to beru jako svůj určitý klad, že tu historii tak znatelnou v Pardubicích nemám, protože pak některé věci se mi mohou dělat o něco lépe a jednodušeji. Třeba kdybych tady vyrostl a měl spoustu kamarádů ze základní, střední školy...

Co vám naopak práce na pardubickém závodišti dala, možná vás i něco naučila
Co se v poslední době věnuji krizovému managementu, tak co firma, to originál. Zkušenosti se dají určitým způsobem částečně převádět, ale v Dostihovém spolku je to opravdu neskutečná zkušenost. Jednak v otázce fungování dostihové sportu a jeho provozu, ale i jeho pozadí. Jedna věc je pohled návštěvníka, ale pak se člověk musí například vypořádávat s kontrolními orgány. Poučení pak pro nás plyne, že musíme ještě lépe nastavit systém, abychom nezavdali příčinu k dalším problémům.

Jak vás tedy podle vás vnímají lidé z prostředí kolem koní?
No, občas se stává, že si říkají, co on nám bude říkat, když těm koním nerozumí. Já jim ale zase na to říkám, že já tady nejsem od toho, já musím přivést firmu k tomu, aby začala fungovat tak, jak má. Ať je to z pohledu marketingu, ale i zdravé firmy, která je součástí Pardubic, jejich tradice, která má umožnit to, aby se město rozvíjelo a lidé sem chodili rádi. Prostě, aby sem město či Pardubický kraj mohly zvát své hosty a posouvali tím ten region dál.

Tedy pokud přijde krizový manažer do firmy, nemusí být odborníkem v dané problematice?
Nemusí, ale musí se snažit jí co nejdříve a intenzivně porozumět. Já když do těch firem přijdu, já tomu úplně nerozumím. Pak to funguje tak, že máte některé lidi, kteří vám začnou říkat, jak to má být. Ti, kteří přijdou jako první, tak ti vás chtějí ovlivnit. Ty je třeba neposlouchat. Pak jsou ti, kteří nejsou tolik vidět, ale mohou mít dobré názory a minulé vedení jim nedalo možnost, aby se projevili. Tam už bývají ti, kteří tomu mohou rozumět, ale nemají potřebu se prosazovat. Potom je ještě dobré si vzít názor zvenčí a začít si tvořit názor sám. Samozřejmě je nutné se i sebevzdělávat. Sám jsem se například zúčastnil školení na dostihový řád, protože musím vědět, co tam je.

Tohle se musí všechno pospojovat, i když v tom prvním roce je to velmi těžké. Ty tlaky, vlivy, většinou až v tom druhém roce dokážete, jak se říká, oddělit zrno od plev, začnete alespoň trošku tušit. Regulérně je ale nutné dodat, aby byl člověk na určité vědomostní úrovni a dokázal tu firmu dobře řídit, tak to trvá samozřejmě mnohem déle.

Jak vidíte svoji budoucnost, až bude vše, jak má? Jste připraven jít zase dál řešit problémy jiné firmy?
Osobně si myslím, že je na dostihovém závodišti ještě dost práce, takže pokud představenstvo bude chtít, budu dál pokračovat. Pokud by ovšem mělo představenstvo vhodnějšího kandidáta, tak to budu akceptovat a šel bych o dům dál. Ale je tu ještě určitě co zlepšovat.

Dostihový spolek, a.s.

• Předchozí
• Další