Kejzlar PremekNečekané čtvrté místo Kasima ve Velké pardubické je velkým oceněním dlouholeté snahy Přemka Kejzlara, který se věnuje koním ve svém bydlišti v Dolanech u Jaroměře už čtyřicet let. Majitelskou trenérskou licenci má 12 let a letos prožívá fantastickou sezónu – kromě úspěchu ve Velké pardubické dosáhl s Kasimem i prvního jedničkového vítězství. Pojďme teď trošku poodhalit roušku tajemství okolo stáje Přemka Kejzlara…


Nejprve by mne zajímalo, jak jste se vůbec dostal ke koním. Ovlivnil vás někdo v rodině?

Za svůj vztah ke koním vděčím strýčkovi, který se dodnes věnuje kočárovým koním. Posadil mě jako první na koně a mě to chytlo na tolik, že jsem už ve druhé třídě na základní škole jezdil sám. První kůň k našemu domu přibyl v roce 1972 a od té doby jsou tu pořád.

A jak jste se dostal k dostihovým koním?
Byl jsem držitelem amatérské licence a odjel jsem několik dostihů pro Státní statek Smiřice. Také jsem se věnoval parkurům. V roce 1988 jsme odkoupili ze statku Kurbetu a na ní a jejích potomcích jsme vlastně postavili naši dostihovou stáj.

Nezabýval jste se někdy myšlenkou, že byste se stal držitelem profesionální licence?
Ani ne. Jako jezdec jsem byl vysoký a přišly problémy s váhou. A trénovat koně profesionálně také nechci, ani nemohu. Podnikám v zemědělství a v autodopravě a koně mám jako krásný relax a zálibu. Moje manželka se mnou pracuje ve firmě i u koní.

Jaký vlastně je Kasim?
Je to naprosto úžasný kůň, už od mala. Je hodný, charakterní. Může k němu přijít i malé dítě. Někdy umí být taky náladový a urážlivý, ale brzy ho to přejde. Je zlatý na ježdění, ošetřování, zkrátka na vše.

Kasim začínal kariéru na rovinách jako dvouletý. Kdy jste si začal myslet, že by to mohl být hodně dobrý kůň?
Zaujal už jako dvouletý tím, jak se krásně pohyboval. A byl také vůdcem stáda. Už tehdy jsem si myslel, že by z něho něco mohlo být. Jako tříletý přešel na hirdy a už tam ukazoval svůj talent, když při Zlaté sponě tříletých přišel třetí.

Kasim Kindly Boy

FOTO (Přemysl Kejzlar): Paní Kejzlarová s Kasimem a Pavlína Rousová v sedle vítěze z Pardubic Kindly Boye, rovněž syna Magnuse

Do té nejlepší společnosti ale vlastně patří až letos…
Mohl do ní patřit už loni, ale stal se mu ošklivý úraz ve výběhu, měl přeraženou čelist, zřejmě ho kopl kůň. Báli jsme se, že o něho přijdeme. Dva týdny byl jen na infuzích, odmítal pít i vodu, museli jsme k němu vstávat i v noci. Pak kvůli němu přerušil dovolenou pan doktor Žert a odvezli jsme ho na kliniku do Brna. Tam byl asi tři týdny, pak jsme si ho odvezli domů, ale kazil se mu zub, takže musel do nemocnice znovu.

A když byste se měl ohlédnout za jeho letošní sezónou, která přinesla kromě krásného výsledku ve Velké pardubické i vítězství v jedničkové steeplechase v Lysé nad Labem, jak jí hodnotíte?
Sezóna neproběhla úplně podle plánu, museli jsme improvizovat. Vstup do sezóny se vůbec nepovedl, nevím přesně, co se stalo. Kasim měl problémy a zjistilo se, že si musel zapíchat někde v dostihu ostny do prsou. Ostny nebyly vůbec vidět… Takže namísto původního plánu jsme s ním absolvovali klasickou steeplechase, pak se nepovedla kvalifikace, poté jsme jeli do Lysé a až teprve potom do Pardubic na kvalifikaci. Ale nakonec vše vyšlo na výbornou.

Nemohu se nezeptat, jaká jste měl očekávání před Velkou pardubickou?
Samozřejmě jsme chtěli co nejlepší výsledek. Říkal jsem si, že kdybychom byli na tabuli, že by to bylo výborné, a kdyby Kasim došel v poli s nevelkou ztrátou na dotovaná místa, že by to bylo dobré.

Když jste viděl dostih posléze na videu, říkal jste si, že se dalo něco udělat jinak?
Myslím, že po Havláku se dalo jít trochu razantněji, ale je to samozřejmě těžké posouzení, kolik má kůň ještě sil. Po boji je každý král… Kasim ještě v závěru síly měl, kdyby to bylo delší, možná mohl být i třetí. Ale dostih se povedl, Marcel Novák udělal vše, co měl, co jsem mu říkal před dostihem. Jsem moc spokojený, odvedl dobrou práci a za to mu děkuji.

Doufám, že je Kasim po dostihu v pořádku.
Vrátil se z dostihu zaskočený na levé přední noze, dostává antibiotika. Ale za dva týdny by to mělo být v pořádku, když nenastanou komplikace.

Už jste stihli nějakou oslavu?
Ještě ne, ale chystáme se. Velkou pardubickou žila celá vesnice, spousta lidí nám fandila. Tak to s nimi musíme trochu oslavit.

Kasim Kindly Boy detail

FOTO: (Přemysl Kejzlar): Detail Kasima a Kindly Boye při tréninku

Ve stáji máte také tříletého pravého bratra Kasima jménem Kasir, který letos začal kariéru na bumperech. Má něco společného s Kasimem, tedy kromě rodičů?
Oba mají prostorný cval, ale jinak musím říci, že zatímco Kasim je více po Magnusovi, Kasir je spíš po mámě Kasiře, je takový dost veselý. Teprve až teď dozrává. Ale věřím, že by časem mohl jít v Kasimových šlépějích.

Kdo jezdí Kasima v tréninku? A ještě se zeptám, koolik vlastně máte koní a zda-li vám někdo pomáhá ve stáji?
Kasima jezdí manželka nebo já. Také k nám skoro každý den chodí do stáje pomáhat jedna slečna, už skoro dvacet let. A přes prázdniny tu míváme několik brigádníků. Máme šest boxů, jeden z nich je volný. Máme čtyři dostihové koně, tím pátým je Kasimova pravá sestra Kasima, která měla jeden start, ale už netrénuje. Chodí do výběhu a občas dělá sparingpartnerku koním. Možná by mohla časem i do chovu.

Jaké máte v Dolanech podmínky pro trénink koní?
Máme svou cvalovou dráhu, vybudovali jsme i skoky a trénujeme také v kopcích. Používáme kolotoč a výběhy. Myslím, že máme dobré podmínky pro trénink koní.

Máte ještě před sebou nějaký dostihový cíl?
Myslím, že jsme spokojeni s tím, co se letos povedlo, Velká pardubická je Velká pardubická, a umístit se v ní znamená opravdu hodně, je to velká radost. Když vydrží koním zdraví a bude nám zase přát štěstí, uvidíme co přinese příští sezona…

(mze)







    Valid XHTML and CSS ©2013 Fitmin | code hofmanovi.net

Real time web analytics, Heat map tracking