Ruzickova MartinaUž před sobotním Evropským pohárem žokejů se mluvilo hlasitě o tom, že má reprezentantka stáje Orling Venillia naději stát se rok po úspěchu Dally Hit další klisnou, která bude slavnostně vyhlášena Koněm roku. A po vítězství v jednom z vrcholů sobotního mítinku, EJC Lokotrans Middle, má Venillia šanci určitě ještě větší. Trenérky Martiny Růžičkové jsme se zeptali na její dojmy nejen z dostihu. Zajímalo nás pochopitelně také, jestli ještě bude klisna startovat a dozvěděli jsme se rovněž jednu zajímavost, která se trenérovi může poštěstit jen výjimečně.


Venillia šla do EJC Lokotrans Middle v pozici favoritky.  Brala jste tuhle úlohu, anebo jste viděla favorita v někom jiném?
Teď už byly mé pocity před dostihem lepší, než při startu v Ceně města Karlovy Vary. Předtím jsme neměli s hřebci a valachy porovnání. Když ale vidím v paddocku, co to v něm chodí při srovnání s naší kobylkou za hory masa, tak si říkám, jak s nimi vůbec může soupeřit.  Ale samozřejmě, že jsem Venillii věřila.

Jak jste vlastně sledovala a prožívala dostih?  Na velkoplošné obrazovce, nebo jste ji hledala očima v dálce?
Na obrazovku jsem se nedívala a ani pomocí dalekohledu, dívám se „po staru“. Nejprve jsem měla obavy, jestli nezůstala Venillia v boxech. Vždy se orientuji v dostihu podle čapek a neuvědomila jsem si, že Bauyrzhan má zelenou čepici. Hledala jsem tu naši žlutou. Navíc jak je Venillia spíše šedivá než bílá a bylo pod mrakem, tak jsem ji vůbec nemohla v poli najít. Zahlédla jsem ji v oblouku a pak jsem ji zase v cílové rovině hledala. Potom ale přišel krásný moment, kdy se z pole vyklubala ven a zvítězila.

EJCMiddlle dekor
Velká radost vítězného týmu po EJC Lokotrans Middle (foto: Petr Nowicki)

Když pomineme překážkovou oblast, bylo sobotní Venilliino vítězství vaším nejsilnějším zážitkem na rovině z pozice trenérky?
Já každý dostih hodně prožívám, ale tohle byla větší euforie. A mám vždycky největší radost, když kůň dá v dostihu to, co v něm vidím v tréninku. Ale silné dostihové zážitky mi také připravily Lakonica, Latinira a Glorietta, které rovněž dokázaly zvítězit, nebo se umístit, v jedničkových dostizích. Dařilo se mi tedy vždycky s „holkama“ a Venillia pokračuje v této tradici. Moc vzpomínám na Gloriettu, to byla milionová klisna, vždy pozitivně naladěna. Venillia je dáma, velká osobnost. Proto jí taky někdy říkáme „Milostivá“, ale když jí vidím v dostihu, tak je to spíše "Tryskomyš".

Určitě teď mnoho turfmanů a fanoušků zajímá, jestli ještě uvidíme Venillii na dráze.
"Vanilka" je po dostihu v pořádku. Pro mne by byl její další start velkou radostí, ale nemůžu rozhodnout, jestli ještě poběží, to bude záležet na přání paní majitelky. A moc důležité bude, jak se bude ukazovat Venillia v práci, jestli bude ještě ve formě. Vše tedy bude záležet na ní. Neradi bychom jí pokazili šanci na zisk titulu Koně roku. Pokud by ale nakonec vše dopadlo tak, že by ještě startovala, připadala by zřejmě v úvahu Cena Prahy anebo Cena prezidenta republiky.

O Venillii a o její trenérce se toho v letošní sezóně napsalo hodně. Je ještě něco, co se možná  neví?
Napadá mne jedna věc. A to, že jsem vlastně s ní byla od samého začátku. Před pěti lety u nás na Pohoří stál plemeník Rosensturm a chovné klisny. Kluk, který pracoval u chovných koní, najednou odešel ze dne na den, a mě nezbylo nic jiného, než vzít plemeníka a Vinnah, a dát je spolu dohromady. Jsem tedy s ní od jejího prvopočátku. Říkala jsem si, že když se Rosensturm netrefí na kobylu a skočí po mně, že to bude alespoň důstojná smrt. Naštěstí se mu Vinnah líbila více a máme tedy "Vanilku"…

Venillia Murzabaeyv
Venillia a Bauyrzhan Murzabayev těsně po proběhnutí cílem EJC Lokotrans Middle (foto: Petr Nowicki)

Vraťme se ještě k Evropskému poháru žokejů. Jak ho hodnotíte, jaké z něho máte dojmy?
Jako plus vnímám to, že se podařilo dát dohromady velké dostihy s výbornou atmosférou. Na dostihy přišlo hodně lidí a po Českém derby to byla ve Velké Chuchli druhá největší událost. Ale myslím, že celá akce nebyla dotažena po organizační stránce a došlo tak k jakési neúctě vůči trenérům a majitelům. Tím mám na mysli to, že jsme dali koně na přihlášky a do poslední chvíle jsme nevěděli, kteří jezdci budou k dispozici. Dostihů se zúčastnili samozřejmě i složitější koně na ježdění, a trenéři v paddocku těžce v pár minutách vysvětlovali zahraničním jezdcům, jak mají koně odjezdit.
Myslím, že trenéři a majitelé by potřebovali vědět dopředu, kteří jezdci jsou na výběr, a také by mělo být na startu více českých žokejů. Říkalo se, že smyslem téhle akce má být i to, aby se naši jezdci svezli v dostihu se špičkovými  zahraničními žokeji, ale bylo jich tam jen pár. Chyběl například Jan Verner. Pohár žokejů by měl být více udělán pro jezdce, kteří jezdí na našich drahách, aby měli možnost se od špičkových evropských žokejů něco přiučit.

A co vás čeká v nejbližší době?
Ted o víkendu se chystáme do Pardubic a do Velké Chuchle. V Pardubicích bude startovat čtyřletý Vinnero. To je miláček, koníček s velkým srdcem. A v neděli v Praze se ukážou Surikata a dvouletý Verlaine. Bude debutovat a já se moc vždycky na naše dvouleté koně těším.

Michaela Zemanová







    Valid XHTML and CSS ©2013 Fitmin | code hofmanovi.net

Real time web analytics, Heat map tracking