Když zemře člověk, je to vždy bolestné. Pro rodinu, pro příbuzné, pro přátele i známé. Jsou však osobnosti, jejichž odchod zasáhne i ty, jež s nimi nebyli nikdy v přímém kontaktu, jen znali a sledovali jejich osud a vážili si díla, které na tomto světě vykonali. Minulý týden taková nepřehlédnutelná osobnost odešla - po krátkém boji s nemocí Covid-19 odešla Ing. Kateřina Marie Dušková.

Její jméno je a bude navždy spjaté se společností Orling, velkým projektem, jemuž vdechla život. Na základě dlouholetého výzkumu a klinických zkušeností svého otce prof. MUDr. Milana Adama, DrSc, celosvětově uznávaného vědce, začala spolu se svým manželem vyrábět přípravky pro výživu a regeneraci kloubů, které už 29 let pomáhají ulevit od pohybových potíží generacím uživatelů. Úspěšná firma začínala s přípravky pro lidi, později spektrum rozšířila i na přípravky pro koně, psy a kočky.

Koně byli právě ti, kteří se stali její velkou vášní, zábavou, ale i určitým životním posláním. O svém prvním setkáním s ušlechtilým zvířetem vždy mluvila s velkým nadšením a láskou, její oči zářily jako by opět byla ta malá holčička, která se na procházce se svojí maminkou setkala s krásnou ušlechtilou hnědkou Orlicí, jakoby jí už tenkrát osud naznačil, co je její cesta. Koně se stali součástí jejího života a objektem hlubokého studia, kdy se snažila porozumět nejenom fyzickému tělu, ale i jejich duchovnímu rozměru. Před 17 lety Orling poprvé zaregistroval vlastní stáj a koně s jezdci oblečenými v bíložlutém dresu od té doby absolvovali přes tisíc startů, z nichž více jak stovku proměnili ve vítězství. První jedničkový úspěch se zrodil hned druhou sezónu, kdy Bright Life vyhrál Cenu Sedlářství Jan Hauzr - pardubického zimního favorita. O rok později se stáj dočkala dvou velkých vítězství v Itálii, kde Vernar získal jako jeden z prvních českých odchovanců vítězství v Gd2 a Gd3 steeplechase.

Jeho triumf byl prvním velkým úspěchem Kateřiny Duškové v roli chovatele. Se stejným zápalem a snahou o dokonalost, s jakou přistupovala ke své práci, se vrhla i na chov plnokrevníka. Osudové bylo její setkání s překážkovou šampiónkou a druhou z Velké pardubické Vinny (Rookery Hill), které dalo jejímu chovu zcela nový směr. A to přesto, že bylo trochu dílem náhody. 
“Po zranění ve Velké pardubické byla nějakou dobu ustájena u pana Josefa Konečného v Cerekvici blízko Ústí nad Orlicí a byla tam připouštěna Drakem. Dávali jsme mu pro ni Gelapony a občas se stávalo, že Vinny vyskočila z výběhu a pak z Obecního úřadu v Cerekvici volali k nám do firmy, abychom přijeli, že tam chodí kůň po návsi. Jednou dokonce Vinny vlezla do kostela a vypila svěcenou vodu,” vyprávěla mi při jedné z mých návštěv v Orlingu. Původně klisnu ani nechtěla pro pro plnokrevný chov, nýbrž pro produkci sportovních koní. “Až později mi došlo, že Vinny pochází z jedné z nejlepších rodin u nás, kterou ve Hřebčíně Napajedla založila klisna Fieldmistress narozená v roce 1908. Z této rodiny pochází řada špičkových koní českého chovu – Valuta , Valba, Válek, Valor, Veronal, Valdaj, Vlasta, Vernius, Vakacie, Vadara, Vapeta, Vadeona, k nimž se přidali i naši odchovanci Vernar, Vinnah a Venillia,” vypočítávala část z dlouhého seznamu úspěšných koní, které rodina českému turfu dala.

To bylo v červnu 2016, kdy jsem byl v Orlingu naposledy. Seděli jsme v Ostrově, kam paní Dušková přesunula všechny své chovné koně, popíjeli čaj a já jen naslouchal dlouhému vyprávění o jejích chovatelských přístupech, důležitosti výživy v raném i prenatálním období, odchovu a dalších tématech. Bylo fascinující sledovat, jak hluboké znalosti měla a jak systematicky přistupovala ke všem aspektům chovu plnokrevníka. Věděla, že rodina je základ, stejně tak jí bylo jasné, že je potřeba mít širší základnu, nechovat jen na jedné či dvou matkách. Rodinu, k níž náležela Vinny, znala do nejmenších podrobností a dlouho mi vykládala o úspěšných koních, která z ní vzešli. 

Pro své koně byla ochotná udělat vše, zajistit jim co nejlepší podmínky a nebála se netradičních přístupů. Takovým byl třeba i systém využití chovných klisen, které se plánovitě připouštěly jen každý druhý rok. “Předně chci, aby hříbata byla silnější,” vysvětlovala mi s odkazem na v odborné literatuře několikrát potvrzený tzv. “post-barren” efekt, podle něhož jsou hříbata klisen, která v předešlém roce neměla hříbata, úspěšnější. “Také chci, aby si i klisny odpočinuly a hlavně - nemáme vlastního plemeníka a nechci vozit na připuštění klisny s hříbaty nebo je odvážet na ohřebení u hřebce.”

Na druhou stranu si nesmírně vážila práce úspěšných chovatelů, kterou se dokázala inspirovat. A to včetně toho z nejslavnějších - italského velikána Federica Tesia, jehož intuice a zkušenosti pomohly k úspěchu i jí. "To, že z Vinny vyrostla úspěšná matka a zakladatelka rodiny, považuji za malý zázrak. A upřímně, podařilo se to jen díky Federicu Tesiovi,” vyprávěla tehdy. “Našla jsem v jedné jeho knize kapitolu co dělat, když máte dobrou ale z dráhy vyčerpanou klisnu, psal hlavně o překážkových klisnách, a postupovala jsem přesně podle jeho receptu. No a třetím potomkem Vinny byl Vernar." 

Jejím velkým snem bylo vítězství ve Velké pardubické a osud byl k ní v tomto směru milostivý. Vítězství v nejslavnějším českém dostihu se dočkala v říjnu 2016, kdy Charme Look s Janem Faltejskem lehce o 10 délek ovládl slavný dostih. Když probíhal cílem, vzpomněl jsem si na závěr úplně prvního rozhovoru, který jsem s paní Duškovou dělal. Bylo to v dubnu 2008, kdy pozdější klasické vítězce a matce šampiónky Venillie klisně Vinnah byl pouhý rok. "Věříme, že se nám podaří nějakého dalšího Vernara opět odchovat. Rádi bychom měli koně především do Pardubic. Máme je blízko a jsou zajímavé pro naše obchodní partnery, především ze zahraničí. A i proto, že otec byl pardubický rodák. Proto si do nebe s sebou vzal Vernara. Tak nám ostatním ještě musíme další koníky odchovat, abychom tam v nebi pak měli s kým závodit. Jenom tak, pro radost."

Věřím, že už si té radosti užívá plnými doušky. Těm, jejíž odchod upůsobil bolest, ji připomene zařehtání koní, které tolik milovala, pro které tu vždy byla a byly jí velikou ochranou a oporou v jejím životě. Vždy s oblibou říkávala "Vše je jak má být, vše má svůj důvod, vše odevzdej Bohu a nechte to být."

Bůh ať Vás provází…

Miloslav Vlček

• Předchozí
• Další