Před 52 lety, 3. července 1966, se konaly poslední dostihy v Liberci. Provizorní závodiště, zřízené v místě v objektu tamního letiště, uspořádalo pod hlavičkou Státního závodiště Praha dva dostihové dny s cílem zpopularizovat dostihový sport i na severu Čech.

První mítink se v Liberci uskutečnil 19. července 1964 a Státní závodiště Praha, které bylo jeho pořadatelem, na začátku sezóny v Dostihovém programu vysvětlovalo, co jej vedlo k uspořádání libereckého dne. "Při hledání forem, jak ještě více zpopularizovat dostihový sport, bylo v letošním roce opět přistoupeno po důkladném zvážení všech okolností k tomu, uspořádat dostihy ve větších střediscích a najít vhodný termín pro jejich konání. V rámci Libereckých výstavních trhů je plánováno proto dne 19. července uspořádání dostihového dne přímo v Liberci, kde bude vybudována dráha pod ještědskými hřebeny v objektu letiště."

Premiéra dostihů v Liberci byla úspěšná. "Hned na první dostihy přišlo na deset tisíc diváků," vzpomínal před lety v TURF Magazínu Vladislav Hvízdal, který byl členem Kolegia rozhodčích obou libereckých dostihových dnů. Jak vzpomíná, uspořádat dostihy v Liberci nebylo nic jednoduché. "První impuls k pořádání dostihů v Liberci vzešel od ředitele Státního závodiště v Praze Vlasáka, který předtím působil na Liberecku na Statku Dubá, a měl tak k tomuto kraji vztah. Dostihy se pořádaly na zelené louce, nic tu pro ně nebylo. V tomto směru moc pomáhaly obě tamní tělovýchovné jednoty. Pánové Kubičík a trenér Čechura stavěli překážky, rovinová dráha byla si 1200 metrů dokola."

Úvodní mítink nabídl, jak bylo tehdy zvykem, směs všech dostihových disciplín - od rovinových dostihů přes proutěnky, steeplechase až po klusácké dostihy. Hlavním dostihem byla čtyřkilometrová steeplechase Cena Libereckých výstavních trhů, v níž se prosadil napajedelský Havran, v jehož sedle byl František Vítek.

Po úspěšné premiéře se další mítink v Liberci konal o dva roky později 3. července 1966, na který dorazilo 8500 platících diváků. Přes zájem publika šlo ale o derniéru liberecké dráhy. "Náklady na pořádá­ní takového dostihového dne na provizorní dráze byly pro Státní závodiště velmi vysoké. Bylo potřeba udělat vše od A až do Z, tedy od vytýčení dráhy přes ustájení pro koně v hangárech až po prostory pro diváky, a tak od toho upustilo," vysvětloval Vladislav Hvízdal. (miv)


Takto vypadá bývalá "dostihová dráha" dnes

• Předchozí
• Další