Před 41 lety, 5. dubna 1977, se na americké Audley Farm chilské odchovankyni Bayadeře (Venerador), vítězce Arturo Lyon Pena Clasico a dalších významných dostihů narodila po hřebci Charles Elliott bělka, posléze pojmenovaná Maynadier. Klisna, jejíž životní cesta by vydala na román.

 
Koupit si dnes v Německu klisnu s cílem zařadit ji u nás do chovu je věc velice jednoduchá. Stačí si vybrat, zaplatit a odvézt. Ale nebylo tomu tak vždy. Zvláště ne, když mezi námi a tehdejší SRN byla ostře hlídaná hranice a podobný nápad se zrodil v hlavě soukromé osoby nezaštítěné žádným státním statkem či JZD. Ale šlo to. Prvním soukromým chovatelem, který si v Západním Německu koupil chovnou klisnu a přivezl ji do Čech, byl v roce 1986 Přemysl Lipanský a onou klisnou Maynadier. Její příběh je zajímavou sondou do chovu plnokrevníka v komunistickém Československu. 

"V roce 1986 jsme byli od Státních cirkusů prodaní do angažmá cirkusu Bush do západního Německa," vzpomínal před časem na svůj nákup Přemysl Lipanský, který se v roce 1977 vyučil v Chuchli u trenéra Břetislava Karla, ale v roce 1980 dal dostihům vale a dlouhých 8 let strávil na cestách s cirkusem. "Začínali jsme v březnu v Düsseldorfu, v létě jsme se dostali blízko Kolína nad Rýnem. A protože jsem věděl, že v Kolíně působí Olda Szücz, známý spíše starším generacím, tak jsem za ním na závodiště dojel s tím, že až pojedeme v listopadu domů, rád bych koupil nějakou kobylu na chov. Přes něho jsem pak od jeho šéfa, trenéra Heinze Bollowa, koupil klisnu Maynadier."

Klisna měla v té době za sebou bohaté zkušenosti hlavně s cestováním. Americká rodačka po vítězi Manchester Handicapu a dalších 13 dostihů Charles Elliottovi (On-And-On) byla jako dvouletá dovezena do Francie a umístěna do tréninku v Chantilly, poté byla prodaná a jako tříletou nestartovavší ji koupil sám Bollow a zařadil do svého chovu. "Říkal, že to byla pozdní kobyla a dal ji do chovu hlavně kvůli jejímu původu." Na podzim si Přemysl Lipanský koupil i vlek a protože v Německu měl vlastní Avii, ve které bydlel, zapřáhl vlek za ní a klisnu si sám přivezl. "Bylo to počátkem prosince. V Německu pochopitelně všechno proběhlo bez problémů, ale tušil jsem, že jediné problémy, které mohou nastat, budou v Čechách. A nemýlil jsem se. Krátce poté, co jsem klisnu proclil a zaregistroval, na mě přišlo udání, že jsem podplatil odhadce a že jsem zaplatil nízké clo. Takže jsem dostal obsílku k hospodářské kriminálce, kde jsem musel vysvětlovat, že cena koní se určuje dohodou a nikoliv na kila jako u prasat."

První rok dala Maynadier svému novému majiteli kobylku Michaelu po hřebci Un Sprinter, po němž přišla z Německa březí, na dráze 2x umístěnou, pak zůstala jalová a následující rok dala s Tamerinem dvojnásobného vítěze Marketing. Pak odjela do Polska. "Bylo mi proti srsti platit v tu dobu jen za to, že hřebec skočí na kobylu bez záruky březosti, tak jsem zajel na připuštění do Polska." To tehdy také bylo o něco složitější než dnes, k cestě do Polska bylo potřeba pozvání, ale i s ním a klisnou se počátkem roku 1989 Přemysl Lipanský vydal do Strzegomi, kde si vyjednal připuštění u tehdy začínajícího hřebce Baby Bid. "Byl to Američan velmi dobrého původu a listed úrovně ze západní Evropy, po jednom z nejlepších poválečných amerických koní Spectacular Bid. Připouštěcí poplatek byl v tu dobu 5.000 korun na naše pouze za březí klisnu, za jalovou se neplatilo nic, a ustájení 35,- Kč za den. Což byly ceny úplně lidové - v tu dobu se u nás platilo třeba za nejhorší hřebce 10 tisíc korun splatných předem a to byli hřebci, kteří vesměs ničím nezaujali."

Sázka na Baby Bida se chovateli vyplatila a ze spojení dvou Američanů v Polsku se narodil Mr.Bid, který ve dvou letech vyhrál dostih I.kategorie, jako tříletý doběhl druhý v Memoriálu Prof. Michala, ve Velké jarní ceně a v Lázeňské míli. Udělal dobrou reklamu svému otci, který, jak uvádí pan Lipanský, mohl stát i u nás. "Baby Bid byl nabídnut i k nám do chovu, a to pouze za ustájení 2 nebo 3 klisen majitelky, ale byl tehdejším vedením a odborníky odmítnut, že měl slabou výkonnost."


Maynadier, tehdy již třicetiletá, ve výběhu se svou dcerou Mayretou 

Následující rok navštívila Maynadier jednoho z nejúspěšnějších plemeníků v polské historii vůbec - Dakotu (Stupendous). "Každý chovatel má nějakého svého favorita a tím mým byl Dakota. Moc jsem po něm toužil, byl tehdy vůbec nejlepším plemeníkem ve východní Evropě, navíc dal i koně úspěšné na západě." O tehdy již devatenáctiletého Dakotu byl nejen mezi polskými chovateli zájem, čemuž odpovídal i připouštěcí poplatek, který se rovnal 2000 dolarů. Navzdory hřebcovu renomé se ale spojení Dakoty s Maynadier moc nevyvedlo, Mayreta, která později dělala léta společnici své matce v Milevsku, měla na dráze podprůměrnou výkonnost, nicméně v chovu dala mj. užitečného dvojnásobného vítěze Mistra sportu. Maynadier zůstala v Polsku i poté, narodila se jí tam klisna po Dixieland, která v Polsku zůstala a poté, co byla jalová po Lord Hippo, se vrátila k domácím plemeníkům. "Poslední hříbě dala v 19 letech - Mister Prompta. Pak jsem ji sice ještě několik let připouštěl, ale ač zabřezla, ve třetím měsíci vstřebala."

Tím skončila chovná kariéra klisny, která se v chovu rozhodně neztratila, byť vlastní rodinu nezaložila. Dnes už láká hlavně její příběh, který je vzpomínkou na doby a poměry, které si mnozí noví chovatelé jen těžko dokáží představit. Ani na sklonku jejího života neztratila životní pouť bělky Maynadier na výjimečnosti. Z tohoto světa odešla až 15. ledna 2009, kdy jí k 32. narozeninám chyběly nečelé tři měsíce a byla tak zřejmě nejstarším plnokrevníkem v Čechách. (miv) 

• Předchozí
• Další