Když v roce 1978 nečekaně ovládl Československé derby, vyplácel totalizátor za jeho vítězství 77 korun za každou vsazenou korunu, což je dodnes nejvyšší kurz, v jakém kdo naše derby vyhrál. Dnes, 8 února, je tomu právě 48 let, co strůjce onoho rekordu Beller (Le Loup Garou) spatřil světlo světa v hřebčíně Labinskij v tehdejším Sovětském Svazu.

Beller jako dvouletý běhal ve své domovině, kde ze 4 startů vytěžil jedno druhé místo a vydělal 99 balů. Pokud Vás zaráží neznámá měna, tak vězte, že baly byla speciální v tehdejším SSSR používaná "dostihová" měna.

Poté byl importován do Československa, kde jako zástupce tehdy ještě takřka neznámé stáje JZD Slušovice, připravován Františkem Heldem, běhal až do šesti let. Během tří českých sezón absolvoval jen 13 startů, z toho 8 jako tříletý, kdy vyhrál Cenu Alagu ve Velké Chuchli na 2200 metrů, ale kdy především šokoval chuchelské publikum lehkým vítězstvím v Československém derby, ve kterém jej vedl tehdy začínající jezdec Milan Klučka. Vedle překvapivého derby triumfu bylo jeho největším úspěchem třetí místo v St. Leger.

Ve čtyřech letech přešel do překážkového provozu, ale startoval jen dvakrát a peníze získal pouze za čtvrté místo v proutěnkách ve Vizovicích. V pěti letech neběhal, na dráhu se vrátil v roce 1981 (to už v péči Václava Chaloupky), ale v žádném ze tří startů se neumístil.


Bellerův triumf v Československém derby

Beller byl synem v Sovětském Svazu nepříliš úspěšného plemeníka Le Loup Garou (Prince Bio), který přišel do SSSR z Francie, kde zvítězil v Criterium de Saint-Cloud a Prix du Cadran, skončil druhý v Grand Prix de Paris, Prix Greffulhe či Prix Noailles, a také třetí v Ascot Gold Cupu a Prix de l'Arc de Triomphe. Krátce působil i ve francouzském chovu, jeho syn Farnesio byl dokonce zařazen do chovu ve Španělsku.

Do Československa byla vedle Bellera importovaná též Eliona, která v Bellerově derby obsadila druhé místo a následně skončila druhá i v Memoriálu Bohumila Tichoty (dnešní Oaks), a tak českoslovenští chovatelé tehdy projevili o Le Loup Garou zájem, k angažování však nedošlo. Vedle těchto dvou kolovala krev Le Loup Garou i v žilách čtyřnásobného vítěze Velké pardubické Železníka (Zigeunersohn), jehož matka Želatina byla Le Loup Garovou dcerou.

Šanci v chovu ale dostal samotný Beller, který byl oficiálně zařazen do chovu v roce 1986, 5 let po ukončení dostihové kariéry a to jen na klisny vlastního majitele. Tehdy chuchelským zákulisím kolovaly úsměvné spekulace, že Beller je ve skutečnosti otcem Creace (Sirano), narozené v roce 1981, mezinárodní vítězky, která zvítězila v Ceně Hřebčína Napajedla a doběhla druhá v Oaks. Beller v chovu navzdory poměrně slušné šanci dal jen Skeleta, vítěze dvou jedničkových dostihů a čtvrtou z Ceny zimní královny Atlantu.

V roce 1988 připouštěl aniž by slušovičtí požádali o licenci a hřebec tehdy dostal celou řadu zajímavých klisen jako byly Boldissima (Bold Lad), Brazilia (Ballad Rock), Buksi (Artist), pozdější matka Divé Báry Domcette (Dom Racine), matka derbyvítěze Doxe Dóza (Hviezdar), Friedensfee (Athenagoras), Ike's Mistress (Master Derby), Kitale (Kampala), Saavedra (Sweet Revenge), matka pozdějšího Koně roku v Polsku Zagary Zana (Seal) a další. Hříbata narozená z tohoto připouštění v souladu s pravidly nebyla Plemennou knihou registrována jako plnokrevná a na dráze se tak nikdy neukázala. A jen tak na doplnění pro příznivce spikleneckých teorií - Creace nebyla jeho partnerkou nikdy. 

Miloslav Vlček
foto Marek Skála
    

• Předchozí
• Další