Dnes uplynulo přesně 84 let ode dne, kdy se v německém hřebčíně Waldfried po otci Ladro z matky Grafenkrone narodil tmavý hnědák Gradivo. Hřebec výborného původu a velmi dobré kariéry, který pomáhal stavět československý poválečný chov anglického plnokrevníka.

 
Gradivova třída byla neoddiskutovatelná, bohužel měl tu smůlu, že se narodil do stejného ročníku jako jedna z největším ikon německého turfu a posléze i chovu Ticino (Athanasius), za nímž skončil druhý v Deutsches Derby. Přesto si své dostihy našel - vyhrál Nereide či Festa Rennen, Hnědou stuhu, Cenu Baden-Badenu a především Saint Leger. V tréninku zůstal i jako čtyřletý, ale na svou nejlepší formu navázat nedokázal. Přesto ukončil dostihové působení s výtečnou bilancí 8 vítězství a 9 umístění z 20 startů, za něž získal 223.000 marek.

Válečná doba se nemohla nepodepsat ani na dění v chovu plnokrevníka a tehdejší ředitel napajedelského hřebčína Ludvík Ambrož údajně čelil tlakům na to, aby do Napajedel vzal hřebce německého původu. Nutno dodat, že poté, co odmítl několik hřebců slabší třídy, rozhodně nevybral špatně, když na podzim roku 1943, za 1,750.000 říšských korun, získal Gradiva. Plemeníka, z něhož vyrostl jeden z nejúspěšnějších hřebců v celé historii tuzemského chovu anglického plnokrevníka.

Jeho příchod doprovázela nemalá publicita. Už počátkem října tehdejší Dostihový program spekuloval nad jeho příchodem v článku Gradivo do Napajedel? a o týden později informaci potvrdil. "Novému napajedelskému plemeníku bude možno přiděliti jen velmi málo klisen soukromého chovu, jejichž výběr si vyhradilo Ministerstvo zemědělství a lesnictví," uvedl tehdy na konto využití nového hřebce. Přesto patří Gradivo k nejvíce využívaným hřebcům v historii československého chovu. Do 1.2.1962, kdy byl pro pokročilý věk utracen, připustil celkem 349 klisen, z nichž se narodilo na 190 hříbat.

Symbol a ti další

Z nich si plné absolutorium zasloužil především legendární Symbol, vítěz trojkoruny a obou hlavních dostihů tehdejších mezinárodních mítinků Ceny Moskvy a Velké ceny lidově demokratických a socialistických států. V derby dále zvítězili jeho synové Hájek a Válek, Fero v roce 1953 triumfoval v maďarské modré stuze a Pardubice v roce 1959 v rumunském. Do plnokrevného chovu byl zařazen nespočet dcer, které se velmi dobře uplatnily a u nás minimálně tři synové, z nichž především Detvan dokázal otcovu linii v našem chovu úspěšně prodloužit, mj. produkcí výborného Silvera. V chovu působil i rumunský Pardubice, jehož potomky bylo možno kuriózně spatřiti na pardubickém závodišti.

S výjimkou období od 3. března do 20. srpna 1945, kdy byl s nejlepšími 24 napajedelskými klisnami evakuován do Kladrub před blížící se frontou, strávil Gradivo celou svoji velmi úspěšnou chovnou kariéru v Napajedlách a ukázal se být významným zlepšovatalem. Pokud využijete data unikátního projektu Turf100, mapujícího všechny koně, kteří byli hodnoceni v handicapu tříletých v letech 1921 - 2017, zjistíte, že Gradivovi potomci byli výrazně lépe hodnoceni než jejich polosourozenci ze stejných matek ale po jiných otcích. Celkem 42% jeho tříletků bylo hodnoceno v nejlepších 30% celé populace, zatímco v nejhorších 30% populace měl jen 19,2% svých tříletých potomků.

Dvacet nebo dvaadvacet derby vítězů?

Ruku v ruce s Gradivovými úspěchy v chovu šel i růst jeho vlivu. Měřit jej můžeme mnoha způsoby, velmi zajímavý pohled nabízí listina vítězů Československého derby. V něm uspěli nejen tři výše zmínění Gradivovi potomci, jeho krev však najdeme v podstatně vyšším počtu vítězů naší modré stuhy. Osobně jsem jich napočítal 20, možná však je jich dokonce ještě o dva víc. Jak je to možné? Otazník visí nad vítězkou z roku 1961 Corvettou a o 5 let později úspěšným Corvetem. Oba byli vnuky klisny Corina, v roce 1946 narozené v Hřebčíně Napajedla, u které se zdroje informující o jejím otci liší. Plemenná kniha č. 4, v níž je poprvé zachycena, ji uvádí jako dceru plemeníka Derüse, stejně tak PK následující, od čísla VI. ji však naše Plemenná kniha vede jako Gradivovu dceru. Protože jsem v žádné PK nenašel případnou opravu původního zápisu jako důvod změny a i proto, že například Lerche v publikaci Plemeníci našeho plnokrevného chovu - Hřebčín Napajedla Corinu uvádí mezi dcerami Derüse, které hřebčín zařadil do mateřského stáda, myslím si, že došlo v PK č. VI k chybě, která se poté opakovala a Cortina není Gradivovou dcerou. V tomto názoru mne podporuje i fakt, že Corina byla jeden rok připuštěna Bratem (Gradivo) a není moc pravděpodobné, že by Napajedla tehdy experimentovala s takto úzkým inbreedingem.

Nicméně i bez této dvojice koluje Gradivova krev v žilách dvou desítek derby vítězů, čímž Gradivo překonává i legendárního Masise (City). Zvláště v 50. a 60. letech byl jeho vliv enormní a jen od roku 1952 do roku 1972 se podílel na celkem jedenácti vítězích našeho derby. Z tehdejších i pozdějších derby vítězů jej měli nejen Cent, Myjavan, Silver, Veronal či Sudan, ale také Valdaj, Latina, Cedros či Arva, díky které se jeho jméno dostalo i do rokmenů blacktype vítězů.

Náročný na krmení

František Lerche jej v publikaci Plemeníci našeho chovu - Hřebčín Napajedla popisoval jako "vysokého mohutného, hrubšího hřebce s typickou, méně ušlechtilou, klínovitou hlavou, měkčím hřbetem, plošším hrudníkem, válcovitým trupem, vysokonohého s dlouhými rournatými kostmi a silně otevřeným hleznem." Jak dále uvádí byl to "jeden z nejmohutnějších napajedelských plemeníků s mírami: 168; 190; 20,5 cm a váhou 640 kg." Přes titánské rozměry byl však velmi náročný na krmení, stěžoval si Lerche.

Právě přerostlost a vysokonohost vyjmenovávali později autoři publikace ke 100 letům Napajedel jako negativní vlastnosti, které přenášel. Podstatné však bylo Lercheho konstatování: "Gradivo má nesporně velikou zásluhu na výstavbě napajedelského stáda matek." A my můžeme dodat, že nejen na výstavbě tamního stáda, ale i na celém československém turfu.

Miloslav Vlček

• Předchozí
• Další