Dnes uplynulo 115 lety ode dne, kdy se 25. listopadu 1906 v Obersiebenbrunu v Dolním Rakous­ku narodil František Hurban, šampión československých trenérů, jehož koně vyhráli celkem 17 klasických dostihů včetně 4 úspěchů v Československém derby. Trenér, jehož jméno zůstane navždy spojeno s legendárním Lyonem.

Tvrdá škola v Rothschildových stájích

Rakouský rodák své mládí prožil mimo Čechy a jak před časem na něj vzpomínal Jan Zágler v TURF Magazínu, na jeho češtině to bylo znát. Již jako malého chlapce jej ale nezajímalo nic jiného než koně a dostihy a díky k tomu, že dostal do vínku útlou a malou postavu, se mu splnilo přání a jako patnáctiletý nastoupil  na vídeňském závodišti Freudenau do učení k anglickému trenérovi Reevesovi, u kterého tehdy působil slavný žokej Géza Janek. Ten byl mladičkému jezdci velkým vzorem a věnoval mu i spoustu času. "Ty čtyři roky učení ve stáji barona Rothschilda byly tvrdou školou, ale pro mne k  nezaplace­ní," vzpomínal později na svá učednická léta Hurban, který nakonec strávil v baronově stáji 15 let.

Svého prvního vítězství dosáhl v 17 letech k sedle klisny Polette. Následně prvenství začala záhy přibývat a František brzy nejezdil jen na svém domovském závodišti, ale také v Praze či Karlových Varech. Po ukončení spolupráce s trenérem Reevesem začal cestovat ještě mnohem více. Diváci viděli Hurbana vítězit na závodištích v Maďarsku, Německu, Švýcarsku, Jugoslávii a také v Polsku, kam sice odešel v roce 1930, ale brzy se vrátil zpět do Vídně, aby přijal angažmá ve stáji Landswert. Ve své bohaté kariéře dostihového jezdce vyhrál přes 300 dostihů z nichž si nejvíce cenil vítězství v derby v Jugoslávii.

Od roku 1933 až do počátku války jezdil Hurban v Praze pro trenéry Šmejdu, Neumanna, Lomaxe a Truhláře. Poté začal spolupracovat také s trenérem Kereszturim, který se v roce 1939 rozhodl odejít do Maďarska (a posléze do Jugoslávie) a František Hurban ho následoval. V roce 1943 se vrátil do Prahy a své nové působiště našel ve stáji Karla Šmejdy, bohužel slibnou spolupráci ukončila na konci války německá kulka, která Šmejdovi vzala život. Hur­ban pak jeho tréninkový chuchelský úsek převzal a později připravoval koně pro stáj Remu. 

Patnáct let v motěšických službách

Jeho nejslavnějším érou v roli trenéra bylo 15 let se stájí Plemenárského podniku Motešice, během které připravil čtyři vítěze Československého derby. Nejlepšími z koní, které Hurban trénoval, byli dva slavní hřebci československé historie Blyskač a Lyon. Prvně jmenovaný v roce 1959 dokonce získal klasickou trojkorunu a Lyonovi k ní o 6 let později mnoho nescházelo. Pokud se týká oblíbenosti, měl Hurban naprosto jasno. "Mým nejmilejším koněm byl Lyon, takový kůň se narodí jednou za mnoho let," uvedl v jednom rozhovoru na konto koně, který držel skvělou formu až do 5 let.


Lyon, nejúspěšnější a nejmilejší svěřenec Františka Hurbana 

Hurban ale netrénoval jen koně. "Nevychovával jen koně, ale i výborné jezdce, kterým předal vše ze svých bohatých zkušeností," napsal v roce 1970 při příležitosti Hurbanova půlstoletí u dostihových koní publicista Jiří Šindler. Také se dlouho udržoval v dobré kondici, která mu umožnila nesledovat práci svých svěřenců jen ze země, ale také ze sedla. Ostatně v roce 1964, když mu bylo 58 let, suverénně v Chuchli vyhrál s tříletou klisnou Liberií dostih trenérů.

Odcházení

"Když v roce 1967 odešel po trenérech Truhlářovi a Puckovi do důchodu, bylo nám i jemu smutno. Odcházel v tichosti, bez slavnostního rozlouče­ní, které by si jistě zasloužil." napsal tehdy Jiří Šindler. František Hurban to ale doma dlouho nevydržel a za půl roku do chuchelského trénin­kového střediska vrátil, aby převzal stáj PP Šamorín, kterou trénoval i následující rok. Pak již v roce 1970 odešel do důchodu definitivně a záhy se ztratil dostihovým příznivcům z očí úplně. "Když paní Klánová, jeho životní partnerka, zemřela, tak se z Chuchle odstěhoval do domova důchodců do Čimic a úplně se nad ním zavřela voda," vzpomínal na slavného trenéra Jan Zágler, který též v sedlech Hurbanova svěřence zvítězil. "Dožil se skoro pětaosmdesátky." 

Michaela Zemanová, Miloslav Vlček
 

• Předchozí
• Další