Toto zamyšlení není přímou oponenturou článku Ondřeje Plachého, nicméně jsem rád, že konečně někdo nadnesl otázku, kterou jsem od kritizovaných tvůrců „chovatelské koncepce“ očekával jako hlavní argument.

Kde brát peníze na chovatelské prémie a další podporu českých chovatelů, pokud zrušíme tzv. selekční poplatky? Moje odpověď je, že mnohem více, než přímou podporu by chovatelé a držitelé ocenili, kdyby jim nebyla ztěžována jejich, už tak bídná, existence nejrůznějšími poplatky a regulacemi. Je jasné, že určitá pravidla jsou nutná a že bez jakýchkoli poplatků to samozřejmě taky nejde. Ale proč by nemohla platit jen pravidla běžná ve světě a poplatky by nemohly dosahovat obvyklé úrovně, jako např. zápis do katastru, registrace auta apod.? Proč musíme u nás neustále vymýšlet cosi nad rámec? K čemu je mi chovatelská prémie 500 Kč, kterou mi zaplatí Svaz z tisícovky, kterou mi předtím vytáhl z kapsy? Nebude jednodušší a férovější říct: „na toto prostě nemáme, a jestli byste to chtěli, tak navrhněte, kde na to vzít“?

Teď předejdu další otázku, která visí ve vzduchu a než by padla, uplynulo by zase spoustu času. Otázka zní: „a jak z vás tahá svaz peníze“? Odpověď: Právě poplatky za zařazení klisen do chovu, a selekčními poplatky za plemeníky. O těch klisnách už toho bylo řečeno dost a jako deus ex machina to potvrdil vítěz Slovenského derby. Selekční poplatky mají motivovat či demotivovat. Pokud jsem to pochopil správně bylo by nejžádoucnější zařazovat plemeníky výkonnostně na úrovni Grupy 1. Ovšem, vezmeme li v úvahu současnou domácí realitu, kdy nejvytíženější plemeníci připustí něco přes 20 klisen, a kdy připouštěcí poplatek 25 000,- Kč je považován za vysoký, je snadné si spočítat, kolik asi bude hrubý příjem za sezónu. A uvažovat tedy o nějaké návratnosti takové investice nelze ani ve stavu největší euforie a nadšení. Pokud by si však hřebec alespoň vydělal na svůj „provoz“ určitě by se i dnes našli tací, kteří by investici do nákupu plemeníka brali jako nutné riziko podnikání a byli by smířeni se ztrátou v případě neúspěchu, ostatně to byli všichni, kdo doposud takové nákupy podnikali. Taková rizika, či spíše ochota na ně přistoupit mají pochopitelně své meze. Nákup koně z dráhy, s výkonností úrovně Gr. 1, s odpovídajícím pedigree a exteriérem, myslím tyto meze astronomicky překračuje. Mimo to i ten největší nadšenec a fantasta by patrně, při zprávě, že Kingman nebo Australia budou připouštět v překrásně zrekonstruovaném kravíně v Horní Lhotě, musel uznat, že je to poněkud perverzní. Ovšem podobná zpráva, že tamtéž bude pouštět hřebec zajímavého pedigree a exteriéru, který zklamal ambice svého majitele „pouhým“ Gr. 3 vítězstvím a několika podobnými umístěními, už by působila naprosto jinak. Dramaticky jiná by určitě byla i jeho cena a něčí ochota do tohoto rizika jít. Ovšem, protože, dle současné koncepce, je takovýto hřebec nežádoucí, je penalizován 50 000,- Kč selekčního poplatku, který má demotivovat zájemce o tento typ koní. A je to demotivace jaksepatří, protože dáme li mu onen „vysoký“ připouštěcí poplatek 25 000,- Kč a přihlásí li se „vysoký“ počet 25 klisen, tak po odečtu slev, které musíte dát ( množstevní nebo věrnostní ), nákladů na držení hřebce ( celý rok! nejen sezóna), a při 85% březosti, vám vyjde vlastní zisk, ze kterého je oněch 50 000,- Kč pořádný díl. Pokud ještě vezmeme v úvahu obvyklý fenomén poklesu zájmu v následujících sezonách s minimem ve čtvrté sezóně, vyjde vám celý podnik, jako krajně nejistá záležitost. Takže demotivující účinek poplatku je dokonalý. Ale je zde otázka: Je to správné? Není právě druhá z uvedených kategorií hřebců větším a reálnějším příslibem pro český chov? Jakým směrem vlastně poplatek působí? Co je kýženým finálním stavem?

Dalším a patrně zásadnějším problémem tzv. selekčních poplatků je jejich vlastní podstata. Logickým způsobem jak zajistit určitý standard by bylo, nedovolit věci, které daného standardu nedosahují. Viz německá koncepce, kde je dána určitá úroveň výkonnosti, a jedinci, kteří ji nedosahují, nebudou licentováni. Tečka. Jasné, stručné, pochopitelné, nepřipouštějící žádné další výklady. Naproti tomu naším pojetím je stanovit standard tak, aby se dal obejít, tedy vyplatit se z něho. Dlouho jsem dumal, co mi právě toto připomíná. Korupci? Prostituci? A pak jsem na to přišel. Odpustky! Svaz prodává odpustky. Získáváme peníze výprodejem zásad, které jsme si sami stanovili. Čím více budeme hřešit a čím těžší bude prohřešek proti našim vlastním zásadám, tím bude víc peněz. Pokud se vrátíme k otázce motivace, tak svaz je motivován k tomu, aby se hřešilo co nejvíce. Tzn., čím méně hřebů bude odpovídat daným kritériím, tím lépe, neboť tím více získáme peněz. Ale co onen šlechtitelský cíl? Otázkou rovněž zůstává, bude li někdo ochoten platit. Dá se předpokládat, že zase jen majitelé dostihových koní, kteří z vděčnosti koupí trafiku svým hřebcům, odcházejícím ze stáje po ukončení tuzemské kariéry. Noví plemeníci se zřejmě moc kupovat nebudou. Ti „správní“ budou příliš drazí, a od nákupu těch „nesprávných“ nás odradí vhodně zvolený poplatek.

Logickou otázkou mým směrem zřejmě bude, co bych tedy navrhoval já. Opět nebudu čekat, až bude položena. Takže: když už jednou bylo povoleno zařadit plemeníky zcela bez ohledu na výkonnost a tito plemeníci působí v současnosti v našem chovu, a když už byl umožněn rozvrat trhu akcemi typu připouštěcích poplatků za 1 Kč, a konečně když není možná jakákoliv retroaktivita (díky bohu – to by ještě chybělo!), tak nezbývá, než celé prostředí zcela liberalizovat. Nemám moc rád rčení o neviditelné ruce trhu, ale nevím, platí-li někde víc, než v chovu plnokrevníka. Mnohem přiléhavěji to však řekl velký Federico Tesio v citátu, který po celou sezónu visel na těchto stránkách jako reklamní slogan:

Plnokrevník existuje, protože jeho vývoj nezáležel na mínění expertů, techniků nebo zoologů, ale na kusu dřeva - cílovém sloupku Epsom Derby. Pokud svůj výběr postavíte na čemkoliv jiném, dostanete cokoliv, jenom ne plnokrevníka.

Nevím, z jakého materiálu je cílový sloupek v Chuchli, nebo v Bratislavě, ale pokud někomu skutečně záleží na kvalitě našeho chovu plnokrevníka, měl by to nechat na těch sloupcích, protože nakonec bude vždy rozhodující výsledek na dráze.

MVDr. Jan Filla


Související články:
Blues pro český chov
Názor: Co pomůže a co uškodí českému chovu?

• Předchozí
• Další