napajedla historyPan Ondera na serveru turf.sk polemizuje o pravdivosti informací zveřejněných na serveru dostihy.fitmin v článku Deutsches Derby vyhrál Weltstar, hřebec z napajedelské rodiny. Jeho článek je skvělou ukázkou výborné badatelské práce, nicméně se téměř nevěnuje předmětu jím navozeného sporu, jímž je otázka, do jaké míry je možné rodinu Orszy označit za rodinu napajedelskou.


Nuže:

Pan Ondera správně konstatuje, že Orsza přišla do Napajedel v důsledku událostí I. světové války. Prostě zde uvízla. V roce 1917 byla zřejmě proto v Napajedlích připuštěna Kottigbrunnem (nepříliš úspěšným plemeníkem, kterého Napajedla pro své klisny moc nepoužívala – viz Lerche, Plemeníci našeho plnokrevného chovu - Hřebčín Napajedla, TURF, Praha 1981). V roce 1918 se zde z tohoto spojení narodila Winnica. Orsza nadále zůstala v Napajedlích, kde byla opětovně připouštěna jejich plemeníky. V roce 1919 se zde narodila další klisnička, tentokrát po The Story(GB), která byla pojmenována Zdobycz (což v polštině znamená kořist – že by nomen omen?). Ta byla v témž roce exportována do Rakouska (dle údajů rakouské plemenné knihy, díl I), ale už pod změněným jménem Hunleány.

Narození obou těchto klisen je evidováno v posledním dodatku poslední rakousko-uherské plemenné knihy. Tam je jako chovatel uveden L. Lubomirski. Zřejmě proto je také v německé plemenné knize později její chovatel uváděn L. Lubomirski, Oesterreich-Ungarn, nikoli Polen (zřejmě mohl svou roli hrát i fakt, že v době narození Winnice ještě Polsko de iure neexistovalo).

Ale věnujme se dále Orsze a jejím osudům. I po skončení I. světové války zůstala Orsza v Napajedlích. Je pravděpodobné, že k tomu došlo i proto, že po skončení války se rekonstrukce hřebčína Widzow nepodařila a snaha o ní skončila (dočasně) v roce 1926 prodejem majetku (bez plemenného materiálu). Historie Widzówa pokračuje až od roku 1931, ale to už je jiný příběh.

Další chovnou kariéru Orzsy již eviduje první díl československé plemenné knihy. Jak je zřejmé z přiloženého obrázku, byla každoročně připouštěna napajedelskými plemeníky a až do roku 1920 je u jejích potomků uváděn L. Lubomirski. Pro později narozená hříbata je již jako chovatel uváděna Marie Baltazzi, takže je zřejmé, že klisna přešla do jejího majetku. Je tedy evidentní, že označení rodiny Orzsy jako napajedelské není od věci a že striktní odsouzení této informace jako nepravdivé panem Onderou je nepravdivé. Kdyby zůstal u konstatování, že Marie Baltazzi nebyla chovatelem ani Orzsy, ani Winnice, pak by se s ním dalo s výhradou přílišného nominalismu souhlasit.


Orsza

Jaké byly další osudy této rodiny v Napajedlích?

Orsza zde kromě Winnice a Hunleány dala ještě klisničky Odette(1921) a Orestie(1923) a hřebečky Orkána(1920) a Ordonno(1924) a v témž roce zašla.

Dle údajů dostupných dostihových materiálu je jejich další osud následující:

Winnica (1918) (Stáj Osk. Kunz) běhala až do svých tří let, byla sice zvítězivší (mimo jiné běžela v roce 1921 v Karlových Varech čtyřikrát během dvou týdnů (2. 7. – 13. 7. 1921) a právě v jednom z těchto dostihů zvítězila), ale její výsledky byly celkově podprůměrné (až špatné), jak ostatně odpovídalo výsledkům převážné většiny Kottingbrunnova potomstva. Možná právě pro onen karlovarská kousek ukončila jako tříletá dostihovou kariéru a ještě v témž roce byla dle údajů rakouské plemenné knihy, díl I vyvezena z Československa do Rakouska (!), tedy nikoli do Německa. Tam se dostala až v roce 1922, ovšem badatelsky otevřená zůstává otázka, jakým způsobem, když žádný z příslušných dílů rakouské plemenné knihy její export neuvádí. Je tedy zřejmé, že Winnica měla s Widzóvem společné jenom jméno svého chovatele a původ své matky.

Hunleány (1919) - když jsme u těch jmen, jak její přejmenování při exportu z Československa do Rakouska v roce 1919 znamenalo, že se změnila z kořisti v maďarskou (nebo hunskou) dívku - i přes svůj export do Rakouska absolvovala svou dostihovou kariéru v Československu (majitel Hřebčín Sv. Helena). Ve dvou letech se jí podařilo ze dvou startů v jednom dostihu zvítězit a v jednom se umístit na pátém místě (tímto dostihem byla ale Československá cena). Ve třech letech absolvovala od května do října 7 startů, ovšem již bez vítězství. Chovnou kariéru absolvovala Hunleány v Rakousku. Jejím nejúspěšnějším potomkem byl zřejmě Hulan (po napajedelském Wool Winder(GB)), který se umístil na druhém místě v Československém derby v roce 1932. V témž roce byla Hunleány s hříbětem po Pázmán a připuštěná Ricsasyem exportována do Polska.

Orkán (1920) – po The Story - absolvoval svou dostihovou kariéru rovněž v Československu. Jeho největším úspěchem bylo zřejmě vítězství ve Svatováclavské ceně v roce 1923.

Odette (1922) – rovněž po The Story - byla ještě jako hříbě exportována do Itálie, kde se mi ztrácí.

Orestie (1923) – po Icy Wind – byla v roce 1924 exportována do Rakouska. V československých dostihových pramenech není nic o její dostihové kariéře. Objevuje se až v roce 1928 v rakouské plemenné knize jako matka několika hřebců, z nichž za zmínku stojí Javor (po napajedelském Wool Winderovi). Ten rovněž běhal v Československu, ale jeho výsledky byly jen mírně nadprůměrné, když ve třech letech vyhrál dva handicapy.

Ordonno(1924) – po Ossian(Fels) – svou matku přežil a v roce 1925 byl exportován do Německa.

Je tedy zřejmé, že rodině Orzsy byla v Napajedlích ve své době věnována maximální péče a jejich podíl – jakkoli minimální – na vzniku této úspěšné rodiny v Německu nelze zamlčet ani popřít.

Na závěr tohoto stručného přehledu bych chtěl zdůraznit, že jeho smyslem a předpokládám ani smyslem článku uvedeného na serveru dostihy.fitmin není „chlubit se cizím peřím“, ale povzbudit snahu o dosažení minimálně stejných výsledků demonstrací toho, čeho v naších zemích bylo možné dosáhnout.

Ing. Pavel Viceník








    Valid XHTML and CSS ©2013 Fitmin | code hofmanovi.net

Real time web analytics, Heat map tracking