Když na počátku roku 2010 uvedl Louis Romanet, tehdejší prezident Mezinárodní federace dostihových autorit, že do pěti let očekává konec používání bičíku pro pobídku koně, vyvolalo to nemalé pozdvižení. Jsem přesvědčen, že ani první muž světového turfu ale tehdy netušil, že už dávno před tím se v jedné evropské zemi dostihy zcela bez bičíků několik týdnů konaly. Onou zemí bylo Československo.

“Veřejné vnímání použití bičíku na zlepšení výkonu koně povede k omezení využití bičíku pouze na prevenci před nehodami jako například při bočení koně,” uvedl tehdy Romanet na panelu o welfare koní na konferenci asijských dostihových zemí v Sydney. Po dvanácti letech můžeme konstatovat, že se Romanetovo proroctví nevyplnilo, ale zvláště evropský turf se k němu stále přibližuje. Najdeme v něm už zemi, kde se jeho předpověď vyplnila - Norsko. Také další dvě skandinávské země Švédsko a Dánsko se tomu rychle blíží, i když další zpřísnění podmínek vyhlášené letos v dubnu vyvolalo mohutné protesty žokejů. Trend přesto pokračuje a jeho dokladem je i nedávné rozhodnutí Britské dostihové autority překročit rubikon a umožnit kvůli prohřeškům s bičíkem i diskvalifikaci koně.

Rok uhelných prázdnin

Pokud je Vám něco přes padesát a dětství jste strávili v Československu, určitě si budete pamatovat uhelné prázdniny 1979, nečekané třítýdenní volno, z něhož se školáci radovali v v prvním měsíci roku. V mých vzpomínkách jsou dodnes a stále si živě pamatuji, jak jsme jejich podstatnou část společně s bratranci Petrem a Ivanem Kubů trávili na zamrzlém rybníčku uprostřed Mladého Smolivce hraním hokeje. Ptáte se, jak uhelné prázdniny souvisí s dostihy bez bičíků? Úzce. Obojí bylo důsledkem stejné události.

V posledních dnech roku 1978 se po předchozím velmi teplém až jarním počasí náhle radikálně ochladilo. Vlna silných mrazů, které udeřily v noci z 31. prosince 1978 na 1. ledna 1979, tehdy těžce zasáhla celé Československo. Ochlazení bylo velmi prudké, například meteostanice v Praze-Libuši zaznamenala během oné noci pokles teploty o téměř 22 stupňů během pouhých 7 hodin. Tak překotná změna počasí a příchod dvacetistupňových mrazů způsobily energetickou i dopravní kalamitu prakticky po celém Československu. Po předešlých deštích zamrzlo veškeré vytěžené a většinou nekryté uhlí na haldách i skládkách elektráren a tepláren, zmrzlo i uhlí a koks na stovkách železničních nákladních vozů. Během několika desítek hodin tak začalo uhelným elektrárnám docházet palivo a výsledkem byl jen těžko řešitelná energetická krize s dalekosáhlými důsledky.

Nepřehlédněte: Pinhooking roku s českou účastí? Mohli bychom dosáhnout na zhodnocení 1000%, uvažuje Miroslav Kantek

Jedním z přijatých řešení byly i zmíněné uhelné prázdniny, které zmiňujeme hlavně pro představu mladších ročníků, jak složitá situace tehdy nastala. Ochromila většinu země, neboť dvacetistupňové mrazy trvaly až do 10. ledna a poté se jen zmírnily na teploty kolem -10 stupňů. V řadě podniků se zastavila výroba, bylo dokonce i omezeno vysílání Československé televize jen na dobu po 19. hodině, později dokonce až od 20.30.

Klima narušilo i přípravu na sezónu

Dostihy samozřejmě měly v lednu zimní pauzu, ale příprava koní v době, kdy se o all-weatherech tuzemským trenérům ještě ani nesnilo, byla výrazně omezena. A právě omezení možností přípravy koní na novou sezónu vedlo Hlavní dostihovou technickou komisi (HDTK) k rozhodnutí zakázat v dostizích použití bičíku, nebo jak se tehdy uvádělo - biče.   

Rozhodnutí bylo vydáno na měsíc duben, později bylo prodlouženo ještě o jeden měsíc. Neobešlo se to bez protestů. Jak uvádí Dostihový zpravodaj 1/79, začátkem května vystoupili trenéři se společným požadavkem, aby rozhodnutí bylo zrušeno, neboť koně prý v dostihu bič potřebují. HDTK však jejich požadavek zamítla. Oleg Gubín tehdy oslovil několik osobností z řad žokejů, trenérů a dalších s cílem monitorovat názory, panující na toto opatření. "Učinil jsem malý průzkum a vybranému vzorku osob, jejichž kompetence a znalost dostihového sportu je mimo jakoukoliv pochybnost, jsem položil společnou otázku: Jste pro to, aby se dostihy v Chuchli jezdily s bičem nebo bez biče? Svůj názor doložte konkrétními fakty," psal tehdy v Dostihovém zpravodaji. A jak předeslal, výčet odpovědí považoval za velmi zajímavý. "Odpovědi ponechávám úmyslně bez komentáře, ten bych rád přenechal čtenářům," napsal. Bez komentáře je necháváme i my jako zajímavou sondu do tehdejšího myšlení a názorů na používání bičíku. Takže zde jsou odpovědi: 

Jezdit bez biče? Jako by hokejista hrál bez hokejky

Eva Palyzová, trenérka: Ať mi to HDTK nemá za zlé, ale jezdit dostihy bez biče považuji za úplný nesmysl. Nejde jenom o to, že řada koní nepodá bez biče plný výkon. Ostatně uvidíte, jaké budou mnohdy zdánlivě překvapivé výsledky, až se s bičem opět začne jezdit. Ještě důležitější je podle mne to, že mnohý kůň je zatížen různými zlozvyky, které projeví v dostihu, pokusí se třeba jiného koně kousnout. V takovém případě musí jezdec koně okamžitě potrestat, a teď mi řekněte jak, když nemá bič? Vždyť v dostihu jde konečně i o bezpečnost jezdce a je velké štěstí, že se nikomu nic nestalo. Já sama bych si na koně bez biče nikdy nesedla. Také jsem zaslechla názor, že bez biče prý budou dostihy rychlejší. Prosím vás – to přece nelze brát vážně! Řekla bych to takhle: jezdit bez biče je jako kdyby hokejista chtěl hrát bez hokejky.

Jaroslav Houra, dlouholetý trenér, nyní manažer PÚ Motěšice:
Myslím, že nejde ano tak o to, jezdit s bičem nebo bez biče, jako umět nebo neumět bič používat. Dostihy bez bičů jsou bezesporu čistší, na druhé straně dost koní opravdu bič potřebuje. Rozhodující je kvalita jezdce. Dobrý jezdec výkon koně vylepší, špatný ho bičem jenom pokazí.

Vlastimil Smolík, jezdec-šampión: Já bič nikdy moc nepoužívám, a tak mi to bez něho docela vyhovuje. To, že se na začátku sezóny jezdilo bez bičů bylo prostě nutné. Dál, to už je sporné, pro větší vyrovnanost vyhlídek by jezdci asi bič mít měli. Dovedu si představit, že například Chartúm mi pod bičem půjde určitě mnohem lépe. Ale zase hodně oceňuji, že tak čistě jako letos se v Chuchli nikdy nejezdilo.

Josef Žáček, vedoucí chovu koní St. St. Tochovice: Ježdění bez bičů je výborné opatření. To tvrdím i přesto, že někteří koně našeho statku by pod bičem chodili mnohem lépe. Daleko důležitější je však to, že diváci vidí naprosto regulérní dostihy od startu do cíle a dříve zcela běžné bočení koní se letos téměř nevyskytlo.

Dr. Milan Polák, amatérský jezdec: Jsem pro bič. Já si ho beru i do tréninku a třeba takový Lovelas s bičem je úplně jiný kůň!

Ing. Luboš Chudoba, předseda Rady Turf-klubu SSM: Tak trochu váhám. V dubnu bez biče – to bylo určitě potřebné, ale dál? Chápu argumentaci trenérů, ale jako divákovi se mi dostihy bez bičů líbí vice.

Josef Dolejší, jezdec PP Šamorín: Raději s bičem. Taková maličkost? Dejme tomu, že bych se letos opět dostal na mezinárodní mítink a tam samozřejmě biče budou. Když nebudu mít bič doma, tak proti cizím jezdcům budu v nevýhodě. Do práce mi trenér Šusta bič nedá.

Stanislav Neumann, bývalý aktivní jezdec: Možná mi to někdo vyčte, ale v našich poměrech jsem jednoznačně proti bičům. Argumentů je habaděj: například kůň, který dostal „nakládačku“, reflexivně pod bičem uhýbá a může způsobit karambol. Nebo si představte, že některý jezdec chce předjet zprava a ten, co je na špici, začne v tom okamžiku točit bičem v pravé ruce. Myslíte, že kůň do té mezery půjde? A je potom takový dostih regulérní? A což vypráskaný kůň po dostihu! Oči navrch hlavy, celý se chvěje, prostě stresový stav. Pak třeba také tři-čtyři dny nežere. Ale co je hlavní: jezdec bez biče musí poctivě makat celý dostih a ne se spoléhat na to, že se až do roviny poveze a pak to z koně vytluče bičem. Vzpomeňte na Velkou dubnovou, jaký to byl dostih. Na samém začátku sezóny, koně měli málo práce, ale jestli se nepletu, lepší čas v Chuchli nebyl dosažen za celý rok 1978. Hodně vzpomínám na trenéra Rosáka, co ten vychoval jezdců! Mimo jiné Houru, Mertu, Havelku, Šustu. Všichni byli mistry v ježdění rukama a sedlem. Až tohle bude umět dnešní generace, ať si spánembohem jezdí i s bičem. Ale zatím jezděme s bičem nanejvýš klasické dostihy, jinak biče odložme!  

zdroj: Dostihový zpravodaj 1/1979

• Předchozí
• Další