Když se podíváte na rodokmen loňského vítěze Velké pardubické a zároveň nejlepšího koně českého chovu a koně v cross-country Talenta (Egerton), najdete v něm jména hned několika plemeníků, kteří psali historii tuzemského chovu. Od legendárního Matchboxe přes Dagora, Masise, Norberta až k Lincolnovi. Je mezi nimi i Simson, vícenásobný šampión československých plemeníků a po Masisovi zřejmě nejúspěšnějšího plemeníka domácího chovu. Dvacátého dubna uplynulo 102 let od jeho narození.

Roček pro Rothschilda

Ryzák Simson, který až do svých dvou let nosil jméno Sardinier, se narodil v Napajedlích klisně Sister (Slieve Gallion) z připuštění vítězem Österreichisches Derby Sanskritem (St Frusquin), který v Napajedlích stál v letech 1918 - 1925. Dr. Lerche jej později popsal jako "robusního, kostnatého, hrubého hřebce s tupou hlavou a zlým výrazem v oku." Z možná jediného jeho snímku, který je dodnes znám, vypadá elegantněji než by napovídal popis, ale i kdyby byl přesný, nezabránilo to A. Rothschildovi, aby za něj nanapajedelské dražbě ročků v srpnu roku 1921 zaplatil 91 tisíc československých korun. Nevedla jej jen touha po tomto konkrétním koni, ale chtěl též potomka Sanskrita, jeho vlastního odchovance z maďarského hřebčína Oroszvár, kterého Napajedlům zapůjčil. Nemohl si vybrat lépe.

Simson si na dráze vedl více než dobře. Během tří sezón an dostihové dráze získal 11 vítězství, jedno druhé a jedno třetí místo a vydělal 290 tisíc korun. Běhal v Rakousku, Maďarsku, ale ukázal se třeba v Karlových Varech, kde jako tříletý vyhrál Cenu Mariánských lázní na 2000 metrů., Největším úspěchem jeho kariéry bylo vítězství maďarském St. Leger, v derby, kde startoval po nemoci, skončil třetí. Z dalších úspěchů jmenujme třeba vítězství ve Vederemo Rennen ve Vídni či Horkay díj v maďarském Alagu.

Skvěle poskládaný rodokmen

O Simsonovy už bylo napsáno mnohé, ale snad nikdo se podrobněji nevěnoval jeho rodokmenu, přestože jsem přesvědčen, že právě v něm leží klíč k hřebcově úspěchům. Jeho základní myšlenka je vcelku jednoduchá, ale funguje dokonale. Je jí spojení dvou jedinců s velmi podobně postavenými rodokmeny, přičemž tuto techniku najdeme v rodokmenu použitou hned dvakrát.

Klíčovou roli v ní hraje někdejší perla mezi plemeníky v Napajedlích hřebec Matchbox. Tento St. Simonův syn, který je otcem Simsonovy báby Fancy, pochází z matky po Plebeian (Joskin) a z totožné kombinace St Simon x Plebeian je i Simsonův děd v přímé linii St Frusquin. To však není jediná podobnost rodokmenů obou hřebců. Fusee, bába Matchboxe, je v přímé linii pravnučkou plemeníka Touchstone (Camel) a pochází z matky po Gladiator (Partisan). St. Frusquinova bába Parma je pro změnu v přímé linii pravnučkou Gladiatora a její mateřský otec Longbow (Ithuriel) je vnukem Touchtone. Jak v rodokmenu Fusee, tak i v pedigree Parmy navíc hraje poměrně významnou roli Sir Hercules (Whalebone)

Hřebci tudíž mají velmi podobné rodokmeny a i další práce s jejich krví šla hodně podobnou cestou. St. Frusquin byl partnerem klisny La Sage (Jeddah), v přímé linii pravnučky vítěze Ascot Gold Cupu Isonomy, na Isonomy prochované s vlivem krve St. Simona. Matchboxova dcera Fancy byla připuštěna vítězem anglických 2000 Guineas Slieve Gallion (Gallinule), který je v přímé linii vnukem Isonomy a jeho matka je dcerou St. Simonova otce St. Floriana. Oba rodiče Simsona tak mají rodokmeny postavené na stejných základech, díky čemuž je jen v rámci prvních pěti generací Simson prochován 3x5x4x5 na St. Simona, 5x5x4 na Isonomy a 4x5 na Plebeian. Toto provázání rodokmenu velmi dobře fungovalo na dráze a ještě lépe v chovu.

 
St. Simon jako klíč k úspěchům

Simson zahájil chovnou kariéru jako pětiletý v Rothschildově hřebčíně v dnešních Rusovcích. Po jedné sezóně se stěhoval do Napajedel, kam byl pronajat výměnou za svého otce Sanskrita. Později  Simsona od Rothschilda za 41 tisíc šilinků koupilo naše Ministerstvo zemědělství a byl nejprve ponechán v nájmu Marii Baltazziové, než do rukou státu přešel po finančním bankrotu Baltazziové celý hřebčín.

Simson strávil v Napajedlích 17 připouštěcích sezón a zanechal po sobě 232 hříbat, z nichž výraznou většinu tvořili napajedelští odchovanci. Ve 30. a 40. letech získal několik titulů šampióna československých plemeníků a seznam jeho úspěšných potomků by vydal na samostatný článek. Minimálně dva ale v žádném případě opomenout nesmíme - pravé bratry Simplona a Přemysla, kterým se v roce 1934, respektive o rok později, podařilo vyhrát jak Československé derby, tak i derby v Rakousku. Oba byli potomky legendární klisny Lissy, která se Simsonem dala ještě třetího vítěze Československého derby Simonela a na dráze ne tak výjimečnou, ale v chovu naprosto brilantní Lisi, matku dalších dvou vítězů Československého derby Alcazara (Nubier) a především fantastického Lionela (West Nor West). 

Související článek: Polský majitel ji vrátil, totéž udělal i řecký magnát. Před 101 lety se v Napajedlích prodávala legendární Lissy

Při komentáři k Simsonovu rodokmenu jsme zmínili výrazný vliv St. Simona. Lissy, klisna, která hrála velmi významnou v úspěších a dalším rozvoji Simsonovy krve u nás, byla dcerou vítěze Prix du Jockey Club Dagora. Francouzský hřebec, který překročil hranice Rakousko-Uherska 28. července 1914, tedy v den, kdy monarchie vyhlásila válku Srbsku a začala 1. světový válka, se z pohledu rodokmenu jeví jako takřka ideální producent partnerek pro Simsona. Byl 3x4x4 prochován na St. Simonova otce Galopina, přičemž v otcovské části rodokmenu jde jeden z Galopinových vlivů skrze klisnu Angelicu, pravou sestru St. Simona, a na mateřské straně Dagorova pedigree najdeme ve III. generaci přímo St. Simona!  

V roce 1932 uspěl v Československém derby Rek, další z úspěšných Simsonových synů a také další doklad významu prochování na St. Simona pro Simsonovy úspěchy. Rek byl synem klisny Ragtime (Wombwell), která byla 3x3 prochována na St. Simona a 4x4x3 na jeho otce Galopina, navíc byla vnučkou Isinglase (Isonomy). o němž se též dočtete v části věnované Simsonově rodokmenu. A abychom to měli potvrzené z další strany, i Simsonova vítězka našeho derby z roku 1944 Diva pocházela z Danaide (Sardanapale), na St. Simona prochované 4x4x5x5. Třikrát na Galopina byla prochována i Toupie (Pazman), matka Simsonova maďarského derby vítěze Trissotina. Vedle nich uspěl v derby ještě Brok, který v roce 1946 vyhrál v Rakousku.


K nejlepším koním se Simsonovou krví patřil jeho vnuk Detvan

Simson se také ukázal jako excelentní mateřský otec. V Československu bylo do chovu zařazeno téměř 50 jeho dcer. Kromě již zmiňovaných vnuků Lissy Lionela a Alcazara vzešli z jeho dcer takoví koně jako Detvan (Gradivo), Korbel (City), Hájek (Gradivo), Válek (Gradivo) či Liberál (Téléférique), nejlepší českoslovenští koně konce 40. a 50. let. minulého století, kteří sbírali vítězství nejen u nás, ale stojí i za největšími tehdejšími úspěchy československých koní na Mezinárodních mítincích. 

Nebezpečný? Soupeřům zcela jistě!

"Simson měl nervózní temperament a nespolehlivý charakter se sklonem ke kousání," psal o něm Lerche, který ve výročním bulletinu Turf, věnovaném napajedelským hřebcům, ještě dodal: "V pokročilejším věku byl agresivní až nebezpečný." Vytýkal se mu i přikleklý postoj, který předával svým potomkům, jak ale Lerche připomíná, jeho charakter potomci nedědili a vada postoje jim nebránila v úspěchům. Nakolik nebezpečný ve svém pokročilejším věku byl už dnes přesně nezjistíme, snadno však dohledáme, že od svých prvních kroků byl nebezpečný svým soupeřům. A to jak na dostihové dráze, tak později v chovu. A to až do svého skonu na konci roku 1943, kdy byl ve věku 23 let pro stařecný marasmus utracen a pohřben v rodném hřebčíně. 

Miloslav Vlček

• Předchozí
• Další