Do diskuse o koncepci chovu plnokrevníka u nás, již svými články rozvířili pánové Vlček a Filla, se dosud nezapojil žádný z tvůrců koncepce (anebo spíše regulace, protože nazývejme věci pravými jmény, nic jiného než regulace ona koncepce není), nýbrž dva fundovaní odborníci, nejprve Ondřej Plachý a později i Ing. Věra Plachá. Oba poukázali na zásadní věci, které není třeba opomíjet: prvně jmenovaný na nutnost financovat provoz Jockey Clubu, paní Plachá pak na jisté povinnosti, které ze zákona Jockey Club ve věci chovu má.

Jejich argumenty jsou jistě legitimní, bohužel - zdá se mi - posouvají celou věc trochu jinam, totiž od diskuse o regulaci k chovu k problému fungování celého dostihového provozu. Ondřej Plachý má nepochybně pravdu, že Jockey Club vykonává pro účastníky dostihového provozu řadu bezplatných úkonů a že je třeba tuto činnost nějak financovat. Asi všichni, kdo se v dostihovém prostředí pohybují (a zejména pokud mají srovnání se zahraničím), uznají, že administrativa Jockey Clubu funguje excelentně: je maximálně pružná, výkonná, vstřícná a poskytuje nám všem komfortní služby. Dlužno dodat, že například datový a jiný servis na webu Jockey Clubu rozhodně překračuje to, co je bezplatně k dispozici v jiných zemích. Ostatně i při nedávné "válce" o Jockey Club se obě znesvářené strany dokázaly shodnout na jediném: že byrokratický aparát Jockey Clubu funguje. Nicméně Jockey Club je naší nejvyšší dostihovou autoritou a i právě proto je nedůstojné, aby prostředky na své financování získával z různých "demotivačních" poplatků - anebo "odpustků", jak to trefně pojmenovává dr. Filla. Pokud bude transparentně vysvětleno, kolik prostředků pro svůj provoz JC potřebuje a že je třeba za tím účelem zvýšit některé universální poplatky (registrace stáje, koně atd.), jistě to všichni pochopí, zejména pokud by takový poplatek (například) otevíral do budoucna cestu k nějakým prémiovým službám, které by jinak na webu JC byly zpoplatněné (jak jsem podotkl výše, už dnes je bezplatný obsah na webu v regionálním kontextu poměrně štědrý).

Ing. Plachá, jejíž odbornost i dobrá vůle pomoci tuzemskému chovu jsou jistě nade vši pochybnost, přichází s argumentem zákonných povinností Jockey Clubu a poplatky obhajuje tvrzením, že "kdo na to nemá, ať to nedělá". První argument mi přijde problematický, druhý nebezpečný. Problematický proto, že jak už bylo řečeno několikrát, chov plnokrevníka je běh na dlouhou trať a nějaká moudra lze vysuzovat až ex post s poměrně značným časovým odstupem. Ostatně i jeden ze tří hřebců zakladatelů plnokrevníka se jím stal omylem. Co to znamená "zlepšovat"? Lze toto zlepšování nějak měřit? Ano, paní Plachá nepochybně za svůj život viděla hodně produktů chovatelské práce, které měly blíže k úplně jinému živočišnému druhu, než je kůň, nicméně pokud se podíváme na výsledky koní českého chovu v této sezóně, tak si pozoruhodně vedou koně "nekoncepční", Renny Storm, Love Me a teď, před pár hodinami, Aztek. Goethovo úsloví o šedi teorie a zeleném stromu života je klišé, ale bohužel platí a v chovu plnokrevníka snad víc než kdekoli jinde. Praxe jasně ukazuje, že nejlepším způsobem jak "zlepšovat" chov je "nechat žít", v tomto případě nediktovat chovatelům, kým mají připouštět.

Argument "kdo na to nemá, ať to nedělá" mi přijde vysloveně nebezpečný a obávám se, že paní Plachá úplně nedomyslela jeho implikace. Vzato ad absurdum by se dal totiž vztáhnout na většinu účastníků českého dostihového provozu a nakonec by tu zůstal jeden dva hráči: jde vztáhnout na trenéry (nemáte dokonalé tréninkové podmínky, tak to dělat nebudete), na majitele (nejste ochotni platit za trénink sumy obvyklé v Evropě, tak mít koně nebudete) i na pořadatele (stěžujete si, že zavlažování je drahé? Bereme vám licenci). Bylo by jistě krásné, kdyby náš sport byl v popularitě hned za fotbalem a hokejem, běhalo se o francouzské peníze a koně se dali prodávat. Jenže realita je jiná. Trh nefunguje (proto není úplně pravda, že držení plemenného hřebce je komerční projekt) a řada lidí, kteří se dostihovým koním věnují, to dělá za cenu značného sebeobětování a na hranici svých finančních limitů. Ano, v některých případech to hraničí s absencí finanční gramotnosti, ale v žádném případě bych na tyto lidi nepohlížel úkosem: tvoří širokou základnu, bez níž by turf nemohl fungovat. Anebo někoho láká představa dostihového dne, jehož program by sestával z dvou jedničkových dostihů doplněných vystoupením mažoretek, ukázkou břišních tanců a seskokem parašutistů?

K realitě je ovšem třeba přihlížet i při čtení statistik. Tvrdí se, že v Česku je příliš mnoho plemeníků. V absolutních číslech ano, nicméně když vezmeme v potaz, že řada majitelů chovných klisen při výběru plemeníka zvažuje i takové věci jako dostupnost (a to až do extrémů, kdy je vyhledán ten nejbližší v okolí), pak se to číslo jeví v úplně jiném světle. Ale zpět k snaze o "zlepšení": aby se mohlo cokoli zlepšovat, musí to nejprve žít, mít nějakou energii. Pokud český chov nějakou energii má, pak mu ji dodávají nadšenci, kteří sní o tom, že se jim podaří odchovat "cracka" - a proč jim tyto sny brát direktním nařízením, že můžou buď využít služeb koní, kteří se do chovu dostali ještě před zavedením loňských vysokých poplatků, anebo že můžou sáhnout po grupovém koni, který už se neosvědčil v Anglii, Francii a Německu?

Řečeno stručně a jasně: pokud Jockey Club potřebuje zajistit rozpočet, je to samozřejmě priorita, na níž by se měli podílet všichni účastníci dostihového provozu. Chov by měl regulovat co nejméně (protože to prostě neumí) a pokud už něco regulovat chce, tak se zaměřit na případy unfair jednání (je přece skandál, když největší tuzemský hřebčín nabízí plemeníka za dumpingovou cenu a poškozuje tím všechny ostatní chovatele). Pokud chce české chovatele nějak podpořit a jsou na takovou podporu prostředky, pak jen dobře, ovšem priority - po mém soudu - leží jinde: svoboda pro chovatele, co nejširší zajištění dostihového provozu a stabilní prostředí v turfu. A pokud se nějaký chovatel rozhodne zařadit do chovu koně, kterému věří, přestože nesplňuje kritéria hippologů, měl by dotyčný tuto možnost dostat: vždyť i chybami se člověk učí a tak či onak tím nikomu neublíží. A pokud takový nesmyslný experiment vyprodukuje nějaké překvapení, budeme se moci všichni radovat ze slavné nejistoty turfu. Všichni přece víme, že kdyby výsledky byly dány jen původy, kupními cenami na dražbách a ratingy, tak bychom se týden co týden na závodišti nepotkávali.

Ladislav Nagy 
spolumajitel stáje Kelso Stables


Související články:
Komentář: Vařila myška kašičku na zeleném... trávníčku
Další zamyšlení nad chovatelskou koncepcí
Blues pro český chov
Názor: Co pomůže a co uškodí českému chovu?
Komentář: Pomůže nová chovatelská koncepce českému chovu?

• Předchozí
• Další